středa 11. ledna 2017

#2016

11.1.2017 - Ano, teprve dnes se dostávám k tomu, abych vlastně nějak uzavřela rok 2016. Tedy, alespoň tady. Jinak jsem za ním práskla dveřmi možná ještě dřív než byl ve skutečnosti pryč.
Proč jsem se tomu svým způsobem vyhýbala?
Protože...
...to byl opravdu OPRAVDU náročný rok.

Tolik se toho stalo. Když tak listuji svým diářem, je to pro mě až neuvěřitelné. Spousta pěkných chvil, ale na druhou stranu taky obrovské množství těch, na které bych raději nevzpomínala. Ale jak už se říká, všechno zlé je pro něco dobré, někam mě to posunulo, life goes on..



Prvním takovým velkým skokem byla škola. No, tedy spíš její závěr.
Všechno to řešení plesu, večírku, zkoušek na koncert a plesové tančení, hádky ohledně šerp a hudby, fotek, tabla, kupování kytek učitelům, programu na poslední zvonění... Bylo toho tolik, že si to člověk může stěží pamatovat vše. Ale co si fakt pamatuju, že jsem se těšila, až z toho kruhu budu venku. Mimo ty lidi, se kterými jsme se poslední maturitní ročník fakt jen a jen hádali, mimo ty prostory, které jsem vídávala téměř denně po celých 6 let, mimo ty učitele, mimo to prostředí.
Zvláštní, že teď bych se klidně vrátila. Tedy, na chvíli samozřejmě. Ještě stále si moc dobře uvědomuji, že to žádná pohádka fakt nebyla. Ale jak to bývá ve filmech..prostě na chvíli, den třeba, zpátky :) 

Na plese s těmi mými nejdražšími <3

První tetování.
Respektive, první dvě. Protože bych to nebyla já, kdybych rovnou neměla něco spešl :D 
Přání, které jsem měla v podstatě už z dětství, se mi tedy splnilo. "Nadělila" jsem si to za to, že jsem úspěšně zvládla mezinárodní zkoušky FCE. A ačkoliv se od té doby na mě babička kouká fakt naštvaně a spousta lidí to neuznává, já jsem spokojená. Takové ty otázky typu "A co s tím budeš dělat za 10 let až se Ti to nebude líbit?" a podobně..fakt neřeším. 
Jak můžu vědět, co bude za 10 let..To budu řešit až potom, teď si kvůli tomu opravdu nebudu dělat vrásky. Naopak si to vůbec takto neuvědomuji. Vždy, když je vidím v zrcadle nebo tak, tak..se spíš znovu divím, že to tam vlastně je a automaticky se usmívám :)

Můj milovaný vlk :)

Hraní si na modelku..tedy první takové pózování a spolupráce s mým švagrem fotografem. Neříkám, že bych se tím chtěla živit, to fakt ne, ale..tak jednou za čas to rozhodně není špatné :) Náročné, ale výsledky pak stojí za to a jsem opravdu ráda, že jsem se mohla stát " a personal model" mému švagrovi zrovna já :)
Focení v ateliéru bylo skvělým zážitkem, všechno to osvětlení a možnosti. Stejně tak se mi líbilo i to v přírodě, které mělo zase jiné kouzlo. 

Někdy bych se ani nepoznala ;)

Blogování a s tím spojené možnosti nějakých spoluprací. Neříkám o sobě, že bych byla bůh ví jak skvělá blogerka, přidávám dost nepravidelně, ale faktem je, že..já na to psaní prostě musím mít náladu a tak nějak to musím chtít ze sebe dostat. I proto jsem ráda, že si mě někteří zvolili a mohla jsem v rámci různých soutěží zapojit i Vás :)

Tady třeba velká krabice produktů od firmy Semix na vyzkoušení a následné soutěže :)

Léto, které ač bylo údajně mým nejdelším v životě, uteklo neskutečně rychle. Dvě brigády, autoškola, sem tam nějaký ten výlet, festival a...bylo po létě.
Svým způsobem bylo hodně těžké, protože přesně před ním se v naší rodině stala velmi ošklivá věc. Ale na druhou stranu bylo krásné vidět jak jako rodina umíme při sobě držet, vzájemně se podpořit, být tu jeden pro druhého. A společně to všechno překonat. A i přes tíhu a bolest si znovu najít důvod, proč se smát.

S milovanou sestrou <3

Nějaké ty šílenosti, protože..jinak bych to nebyla já. Takže vystrojit se na festival za jeptišky? Jo, jdu do toho! Sice jsme nevyhrály s kamarádkami na festivale HRADY CZ hlavní cenu, ale..něco jsem si přece jen odnesly. A hlavně skvělou zábavu a zážitky :)

Sestry představené

Dlouho plánovaný výlet do Londýna
Takže další velký splněný sen v tomto roce. S Eliškou jsme si říkaly strašně dlouho, že za to, že zvládneme maturitu, tam pojedeme. A fakt se stalo.
A viděly jsme všechno, co jsme chtěly - London Eye, Buckingham Palace, Westminster Abbey, Millenium Bridge, nástupiště 9 a 3/4, Muswell hill, Camden Town, Picadilly Circus,...- a spoustu dalšího. Nohy nás bolely každý den pekelně, ale rozhodně to za to stálo :)



Ostrava... taková část roku, za kterou nevím, jestli jsem vděčná nebo...nevím, prostě ..změť různých pocitů.
Jo, na jednu stranu super, zkusila jsem si, jaké to je na vysoké škole, jak to funguje, co to zhruba obnáší. Seznámila jsem se s Mončou a Vendulkou a spoustou jiných super lidí, okusila nějaké místní dobré kavárny/restaurace, opět začala navštěvovat posilovnu a udělala si v tom trochu pořádek, osamostatnila se,....
... na druhou stranu jsem tam tak trochu ztratila sama sebe. A nevěděla, kde se zase najít. Strašně jsem trpěla a zároveň se bála si to přiznat.. Psychicky jsem se cítila hrozně slabá, divně, pochybovala jsem o všem, byla jsem neustále unavená, téměř se nevídala s přáteli...vždy, když jsem měla odjet z domu zpět, mě přepadaly neskutečné deprese...

Ale podzim tam byl nádherný, to se musí nechat!

Velmi nejistý závěr roku, kdy..jsem se chystala na změny ve svém životě. Práce v Kauflandu skrze svátky mě hodně vyčerpávala, ale aspoň jsem neseděla jen doma na zadku a něco dělala, vydělala si nějaké peníze.
Ale taky v prosinci úplně boží koncert Skillet, vánoční Praha a Olomouc, divadelní představení Hrdý Budžes...



Strašně těžko se takový rok uzavírá. Tedy, nějak finálně. Jako určit, jestli byl spíš dobrý nebo spíš zlý.
Já prostě nevím. Byl obojí. Někdy převládalo to, jindy zase ono.
Ale s jistotou můžu říct, že jsem fakt ráda, že...skončil. Že se jde dál a že i já jdu dál. Jo, stále mám strach a neskutečný, protože..co je jisté.. A co vlastně chci. 
Ale je to o tom boji. A v letošním roce chci opravdu bojovat...




Na závěr ještě nějaké fotky a popisky :)

Ještě jednou Hrady.. Veveří 2016 :)

Vánoční Praha..Strašná zima a miliarda lidí, ale..nádherná výzdoba a krásná atmosféra!

A Vánoční Olomouc :) Krásný výlet sám o sobě..

Slavný červený double decker :) První den v Londýně si nadšeně každý fotíme a ukazujeme na něj, další je už zcela ignorujeme, protože jsou prostě všude! :D 

Nějaký ten selfie time a skvělé triko od MyProtein :) Stala jsem se součástí jeho českého blogu a jsem za tuto příležitost opravdu ráda!

Další selfie time a takové to když jde aspoň někde vidět, že teda jako dřepujete :D #problemydlouhonohych

V rámci blogu MyProtein píšu převážně recepty, takže jsem se letos fakt hodně věnovala pečení a vymýšlení nových kombinací :)

Letní focení v lese - což je na podpatkách a v plesových šatech opravdu sranda :D

Ještě jedna vzpomínková na náš ples :) S Eliškou, se kterou jsem seděla snad celou střední a i část základky a ...fakt mi chybí!

Taky nějaká ta příroda, protože..to je prostě má srdeční záležitost!

More and more blond... And more and more satisfied with it :)

Nové brýle a jednou taky trochu vyfešákovaná na svatbu kamarádčiné sestry, kde jsme zpívali :)

Můj velmi velmi oblíbený seriál.. :) Takže mi rozhodně nesměly uniknout nové díly, které letos vyšly!

Nejúžasnější dárek od kamarádky, kterým mě opravdu dostala a dojala! A už je to za chvíli :)

Ostrava a Ollies :) A super dokonalý cheesecake :)

Podzim, babí léto a Český ráj. Nejdokonalejší kombinace! <3

Gymplácký "koncert" alá každý předvede co umí ve stylu časové osy. Od pravěku po současnost. Naše třída jako spartakiáda a jiskřičky a hudba Michala Davida 

Příroda zas a znovu :)

A na závěr ještě jednou Český ráj :)


Jak vy hodnotíte rok 2016? A nějaká předsevzetí do dalšího roku?
Pokud byste měli nějaký nápad co zlepšit na mém blogu, jestli třeba víc psát a o čem, pište, ráda se to dozvím :)




Žádné komentáře:

Okomentovat