pondělí 26. prosince 2016

Nejlepší dárky jsou zážitky a vzpomínky

Posledně jsem psala článek o tom, jak mě vůbec nechytla Vánoční nálada, jak si to neuvědomuji a tak. Když už to tu všechno bylo, začala jsem nad tím trochu víc dumat.. Ono, co to vlastně znamená "mít vánoční náladu" a "cítit Vánoce"..?
Když jsem tak seděla u toho stromečku s rodinou a smáli jsme se nějaké úplně kravině, bylo mi fajn.. a bylo by mi asi fuk, jestli je zrovna léto, zima, jestli za oknem sněží nebo padají trakaře.
Tak nějak mi došlo, že ...asi už nikdy nepocítím ty dětské Vánoce, kdy se fakt těšíme na dárečky, jak dostaneme nové auto nebo panenku (po čemž vlastně už asi dnešní děti netouží, ale..já to tak měla).. Ale že je to tak v pořádku. Protože teď si naopak více vážím toho, že..mám kolem sebe tu rodinu, se kterou to mohu sdílet, se kterou se mohu smát a radovat a to, že si dáme nějakou materiální maličkost, je vlastně jen bonus.

Pravdou je, že ale já hrozně hrozně ráda dávám dárky. A vždy chci dát prostě něco pěkného, co potěší, z čeho ten druhý bude mít fakt upřímnou radost. No jo, jenomže.. v rodině nemám jen maminku a sestru, kterým vymyslet dárek pro mě prostě není zas až tak těžké. Větším oříškem je pro mě vždy tatík a bratr. To abych začala vymýšlet hned jak jedny Vánoce skončí a stejně to půjdu kupovat až 23.prosince! A mrzí mě to. Nechci, aby to bylo, že jim ten dárek musím dát.. já chci, ale..no, prostě je těžké co.



Za uplynulý rok se toho stala fakt obrovská spousta. Neustále se někam posunujeme a ne vždy úplně cestou, kterou bychom si sami vybrali nebo se jí chtěli vydat. Ale prostě se nám to do života dostalo a je na člověku, aby se s tím nějak popral. Mám takový pocit, že v naší rodině toho bylo v roce 2016 možná až moc... Ale víte co, nakonec jsme se s tím poprali a zvládli to. Všechno.
A sešli jsme se pod tím stromkem, pili pivo (já teda vodu, ale chápeme se), jedli cukroví, zpívali koledy, skládali písně a...no, prostě..užívali si sami sebe. Sdíleli tu lásku.

Jednou mi kamarádka řekla, že nejlepšími dárky jsou fotky.
A mně teď před Vánoci došlo, že na tom něco bude. Protože se jedná vlastně o vzpomínky.
Ty, které nám nikdo vzít nemůže... tedy jako přímo.
Ale je fakt, že paměť někdy zkresluje, člověk si to přibarví, pozmění a za pár let třeba už přesně neví, jak to bylo. Ale jeden takový pohled na fotku visící na stěně může všechno změnit.
Já letos dostala možnost dát takové dárky.
A když mi paní napsala o této "spolupráci" , nebo jak to říct, neváhala jsem. Došlo mi, že u fotek se totiž člověk potom opravdu nejvíce nasměje, dojme...prostě..vtáhne jej to opravdu do té doby, kdy byla fotka pořízena.
Takže jsem nechala takové větší fotky udělat.
Na Pixers.cz je teda mnohem více možností, než si nechat udělat jen foto. Stránky jsou přímo přeplněné možnostmi, jaké obrazy a fotografické koláže a kdeco všechno je možné si nechat udělat. Přes různé známe fotografie, různých měst, zvířat, krajin, slavných lidí až po ty vlastní fotky, které si vyfotíme třeba úplnou náhodou.



A já se nakonec rozhodla jít touto cestou.
A vybrala jsem tam tak tři dárky. Které udělaly ohromnou radost a já vím, že se neztratí někde zastrčené v šuplíku s tím "no tak mi chtěl něco dát, tak koupil to první co viděl." Ale že budou viset, budou na očích a ...budou kouzlit úsměv na tváři i jiným lidem, kteří je uvidí.
První jsem zvolila pro naše. Protože se hodně mění, my - děti jsme už všichni dospělí, tak nějak pořád odcházíme z domu a zase se tam vracíme, potřebujeme jejich pomoc a jindy je naopak odháníme. Prostě to s námi nemají lehké, ale...hezká vzpomínka na dny, kdy držíme pospolu je prostě jednoznačně krásná. Takže jsem vybrala fotku se svou sestrou..z léta, ze dnů, kdy to vůbec nebylo lehké, ale stejně se na fotce objímáme a smějeme, protože..jsme prostě spolu a ..o to jde :) (ještě jsem jim k tomu nakreslila obrázek - neříkám, že jsem kdoví jaký malíř, ale umění je mi prostě blízké a ráda dárky i vyrábím..navíc, oni se poznali a radost to udělalo, takže..účel splněn :) )




Druhou jsem vybrala pro švagra se sestrou. Protože si prožili své a lásky není nikdy dost, vybrala jsem jednu fotku z jejich svatby a vložila ji do tvaru srdce - strašně se mi na těch dvou totiž líbí, jak..neustále drží spolu. Jak se milují, společně vše překonávají. Ve chvílích, kdy by se jiní naopak rozpojili a pohádali, odstrčili druhého od sebe, oni se naopak ještě více semknou a ...podporují se.



A třetí jsem vybrala právě pro tu kamarádku, která mi říkala, že fotky jsou nejlepší dárky. Nechala jsem jí udělat takovou koláž našich fotek z různých míst a různých časů. Protože i když jsme každá jinde, tak jsem pořád spolu. Prožili jsme toho tolik, prošli fakt těžkými časy a přesto všechno si vždy najdeme jedna pro druhou čas...Jsem neskutečně vděčná, že mám takového člověka..



Takže jak vidíte, co se týče vlastních fotek a nápadů, jsou cesty opravdu otevřeny. Prostě si vyberete formát, tvar, kolik fotek chcete v koláži, jestli chcete obraz nebo tapetu nebo třeba nálepku a je to. Co je zajímavé, je, že můžete vytvořit i různé puzzle nebo že si těmi fotkami oblepíte i nábytek.
Co se týče dalších výběrů, tam tam najdete různé fototapety. Já osobně jsem docela zmatkář a než někde najdu to, co hledám, tak to trvá. Proto oceňuji třeba i to, jak mají stránky rozděleny. Podle umístění (do jakého pokoje tapetu chcete, kanceláře, školy, restaurace, kadeřnictví,...), podle tématu (krajiny, města, lidé) nebo podle kolekce.
Další jsou obrazy a plakáty. Na ty obrazy jsem právě nechala udělat i své fotografie a ..třeba je dobrá obezřetnost i to, že Vám pošlou s tím i součástky, pomocí kterých si to na zeď připevníte. Samozřejmost? No, divili byste se, ale pro některé rozhodně ne.
A pak třeba nálepky, které lze nalepit opravdu kamkoliv.
S tím, že nahoře na stránce je samozřejmě vyhledávač, takže pokud máte nějaké jasné přání, tak nemusíte brouzdat stránkami a hledat. Na druhou stranu, já se vždy ráda podívám a inspiruji.


No, myslím, že to bylo dnes už dost dlouhé.
Po delší době mám chvíli čas a prostě jsem měla chuť se trochu rozepsat. Snad Vám to něco přinese a ...budu ráda, když mi sami napíšete, co jste hezkého dostali nebo naopak darovali, jestli máte taky rádi pěkné fotografické a vzpomínkové dárky, co celkově Vás vždy nejvíce potěší. Jestli třeba znáte firmu nebo nějakou jinou, která se podobným tématem zabývá. Budu ráda :)
A přeji všem dodatečně krásné svátky, hlavně tu pohodu a odpočinek, klid a radostný čas s blízkými! A pokud bych nestihla už nic seškrábat do silvestra, tak i krásný nový rok! :)


úterý 20. prosince 2016

Vánoce?

Rok se s rokem sešel a zase je tu ten kouzelný čas roku. Známe to všichni, rolničky, zvonečky, stuhy, dárky, cukroví, kapr a hora bramborového salátu. Vytahané svetry, ponožky se sobíky, pohádky v televizi a spousty návštěv.
Tedy, tak nějak asi vypadá idylka, kterou na nás právě ona výše zmíněná televize a její reklamy hází.
Dnes je 20. prosince. A abych byla upřímná, pocit, že by měly být Vánoce, nemám ani náhodou.
Není to jen tím, že (opět) není sníh - alespoň tedy u nás, v některých šťastnějších částech republiky třeba je - nebo že ještě nemáme "postavený" stromek.

Prostě mě letos nějak vůbec nemůže popadnout ono kouzlo Vánoc. A přitom bych hrozně chtěla. Protože...upřímně, už jsem jej necítila hrozně hrozně dlouho.
Mrzí mě to, protože mi to chybí.
A říkám si, jestli je opravdu cítit jen když jsme malí.

Náš adventní věnec a ..lístky na úžasné boží legendární představení, které jsem dostala ke svému prosincovému svátku! :) 


Je to zvláštní, letos jsem totiž asi poprvé viděla nejvíce vánočních trhů - v Praze, před koncertem Skillet, na které jsme byli se sestrou a švagrem začátkem prosince. A že byly opravdu nádherné. Mraky lidí, uznávám, ale..je to prostě Praha a tu já mám ráda. Strašně se mi líbil stromek na Staroměstském náměstí a projížďky v kočárech. Sice jsem hrozně mrzla a bylo mi fakt líto těch zvířátek, co museli být uprostřed Václaváku i Staromáku zavřené v těch ohradách, kde je akorát všichni okukovali a fotili si s nimi selfíčka, ale i tak to bylo hrozně fajn..Ale že bych nasála vánoční atmosféru? E-e...

Vánoční Praha

Rychlo jsem proběhla i ty v Brně, které mi teda přišly dost podobné jako loni. Ale... ono se na tom asi nedá zas až tolik co měnit. Koledy, punč, dřevěné výrobky, náušnice, teplá medovina,...
Letos poprvé jsem byla i na těch v Olomouci. Jo, poprvé, a to i když mám Olomouc strašně blízko. Nebyl to úplně ten hlavní plán mé Olomoucké návštěvy, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem je viděla. Neříkám, že by nabízely něco extra originálního, ale..to, jaká to byla situace a s kým, to tomu dodalo ohromné kouzlo :) A jo, vlastně něco originálního tam bylo. Zvířátka, ta jsou všude, ale je v Olmíku mají vánoční lamy!
A v neposlední řadě taky naše místní vánoční trhy. Zvoneček, strom a pidi pódium, na kterém se skoro denně pořádá nějaký koncert nebo divadlo.

Olomouc :3

Pravda je, že si akorát víc a víc všímám zase toho neutišitelného lidského shonu.
Jak bývám v práci, na lidech jde hrozně poznat, že už to chtějí mít za sebou, že je to hrozně otravuje, okolní lidé, zima, všechno.. A jsou pak akorát nepříjemní. A to natolik, že když jim popřejete hezký den nebo pěkné svátky, tak si odfrknou a uraženě se na vás podívají.
Jsem z toho akorát zmatená.
A prostě.. Štědrý den za 4 dny? Nevím nevím..

Vánoce mají asi hlavně své kouzlo, když je v rodině nebo okolí nějaké malé dítě nebo prostě někdo, pro koho je "tvořit". To u nás ale už nějakou dobu není, navíc sestra už má svůj štědrý den, já s taťkou oba na štědrý den částečně pracujeme, takže.. vlastně "slavíme" až 25...
Já ani nevím, co jsem tímto článkem chtěla říct.
Jen to asi ze sebe nějak dostat.
Že bych hrozně chtěla Vánoce cítit a krásně prožit, ale.. že mi nějak chybí to vánoční kouzlo, které by mě omámilo.

Něco málo z našeho cukroví.. neptejte se mě na název, to je prostě mé a mamčino věčné improvizování :) :D

Doufám, že u Vás je to lepší, že pečete a sledujete pohádky a těšíte se na rozbalování dárečků a čas strávený s rodinkou a ..prostě tak celkově :)
Napište mi do komentářů, jak to letos Vy vnímáte, máte, co si přejete a tak :) Mooooc ráda si počtu a třeba z toho nějakou atmosféru načerpám :)

úterý 6. prosince 2016

RECEPT: Proteinovo makový koláč s banánem

Už delší dobu peču a peču, ale na blogu se žádný recept neobjevuje. Je to tím, že většinu svých receptů "dávám" k dispozici MyProtein, pro které píšu články a dostávám za to pak možnost využívat jejich produkty.
Ale tentokrát mám jeden v rynku "navíc", o který bych se s Vámi chtěla podělit, protože se jedná o velmi jednoduchý a přitom opravdu skvělý vláčný koláč, který vážně stojí za upečení!


Proteinovo makový koláč s banánem

Co budeme potřebovat:

  • 30g chia semínek
  • 50g proteinu (já použila od MyProtein příchuť čokoláda a kokos)
  • 50g mletého máku
  • jeden střední banán (cca 90g)
  • 15g kokosového oleje
  • kypřící prášek do pečiva

Postup:

  1. Předehřejeme si troubu na 175°C a nachystáme si formu - vysteleme pečícím papírem nebo mírně vymažeme kokosovým olejem a vysypeme kokosem.
  2. Do mísy odvážíme 30g chia semínek, které zalejeme trochou vlažné vody, aby s vytvořil chia gel.
  3. Po chvíli přisypeme protein a mák a dobře promícháme.
  4. Rozehřejeme 15g kokosového oleje a přidáme taky ke směsi.
  5. Nakonec přidáme na drobno nakrájený banán a kypřící prášek.
  6. Všechno znovu pořádně promícháme, přendáme do formy a pečeme 15-20 minut.
Živiny na celý koláč:
Energie: 3441, 67 kJ / 821,87 kcal
Bílkoviny: 53,36 g
Sacharidy: 42,1 g
Tuky: 47,58 g 
Vláknina: 19,79 g 

Tak a je to! Jednoduše, rychle, ze zdravých a dostupných ingrediencí - tak to mám ráda! :) A ideální svačina na cesty, do práce/školy je na světě :)
Pokud vyzkoušíte, určitě dejte vědět, jestli chutnal!
Mějte se hezky!

sobota 3. prosince 2016

Jak to teď mám & plány do budoucna

Ahoj všichni!
Já vím, já vím.. mohla by psát víc, když teď nemá školu a má víc času.. - no, že bych mohla psát víc je rozhodně pravda, ale že by bylo víc času, to ani ne...
Naposled jsem psala takový děkovací článek (ZDE), jak jsem ráda, že mám ve svých přátelích a rodině neskutečnou podporu. Na tom se nic nezměnilo, stále jsem vděčná, a jak! Ale je pravda, že když sem tam čelím lidem, kteří nejsou úplně stejného názoru jako já, nebo mě prostě natolik neznají, nechápou, tak je to horší.. V tu ránu mě nutí přemýšlet, jestli jsem náhodou neudělala chybu, jestli jsem to nevzdala příliš brzy a jestli náhodou nemám zkoušet dalších petstotisic jiných vysokých škol. Ale tak nějak si říkám, že takové myšlenky jsou asi sem tam normální a v pořádku.
Nakonec se ale vždy utvrdím v pravdě, a to že je mi po psychické stránce o 100% lépe a že jsem svým způsobem šťastnější.

Co bylo ale opravdu hnusným zážitkem byla cesta na pracák. Ne, že bych tam chtěla, ale..tak nějak se asi musí, no.. Bylo to fakt nepříjemné, a to nejen proto, že ta budova a všechno vypadá tak jak vypadá (aka už asi 100let furt stejně). Ale prostě na člověka připadne jakási stísněnost, nerozhodnost, zoufalství.. A způsob, jakým se na vás ti úředníci dívají vám zrovna moc sebedůvěry taky nepřidá.
A nevím, jestli jsem měla zrovna já to štěstí, nebo jsou tam všechny pracovnice takové, ale ta slečna/paní, u které jsem byla, byla extrémně nepříjemná, nebyla mi schopna nic pořádně vysvětlit a když jsem se na něco zeptala, tak se na mě akorát otráveně podívala a vysvětlila to stejně nesmyslně a v úředním jazyce jako předtím.
Děkuji pěkně.


Takže jsem se snažila zase z tama nějak co nejrychleji vypadnout.
Jak jsem už psala několikrát dříve, měla jsem brigádu u pultu s lahůdkami v Kauflandu. Měla jsem tam kterýsi víkend směnu a jak už to tak bývá, informace se šíří rychle. Takže hned milion otázek a jestli jim nechci, aspoň přes Vánoce vypomoct, že toho bude hodně.
No, a tak jsem na měsíc tam.
Hodná, ale blbá. Hodná, protože budou Vánoce a lidi už teď nakupují, jako by měl přijít armagedon. Blbá, no..vlastně úplně z toho stejného důvodu. Není to žádná procházka růžovým sadem, ale pořád si říkám, že lepší než sedět doma na prdeli (což já stejně neumím) a být rodičům na obtíž, něco si vydělám a těm babám pomůžu... a ty si to fakt zaslouží, mají toho dost samy..
Takže dobrá duše na scéně a doufám, že teď už mám dveře do nebe otevřené dokořán.

A pokud si říkáte, že proč jen na měsíc, tak..
...protože déle bych to asi ani nevydržela.. 
..a protože se chystám jiným směrem.
Rozhodla jsem se zainvestovat do toho, k čemu mě nejvíce srdce táhne v současné chvíli. A tím je fitness. Já vím, já vím, takových tu je a bylo, dostanou se z PPP, chvíli cvičí a najednou BUM!
Ale pravdou je, že... mi to dodává sílu.. a tím nemyslím fyzickou (ačkoliv tu samosebou taky). Ale psychickou. Cvičení se pro mě stalo jakousi terapií, zdravý životní styl domovem. A pokud je jakákoli sebemenší možnost nebo šance, abych tuto super pozitivní energii rozvíjela okolo a dál, tak se jí chci chopit a dělat to.
Není to tak lehké, samozřejmě. Patří k tomu spousta sebevzdělávání a především pak kurt fitness instruktora. Ale já do toho chci jít. A půjdu.
Jsem přihlášená na kurz, který v Brně od ledna pořádá Fitness Institut a už se nemůžu dočkat :)
A i kdyby pak nebyla možnost se tomu plně věnovat, tak tím posílím sama sebe, něco se dozvím a ..prostě..se zase někam posunu!

No a protože je kurz v Brně, městě, kam mě mé srdce už delší dobu táhne, tak jsem se rozhodla tak nějak přesedlat tam. Mám tam sestru se švagrem, většinu svých přátel... Takže se rozhodnout nebylo až tak složité.
Místo na bydlení by s největší pravděpodobností (ale stále radši klepu!) bylo, teď jen rozesílám životopisy a hledám práci, která by mě aspoň nějak zaujala, zaměstnala a na chvíli uživila.
Tak držte prosím prosím palce, ať vše dopadne, tak jak má :)
(A kdybyste o nějakém místě věděli, taky beru jakékoli tipy! :) )

No pro dnešek to asi stačí, mohla bych psát a psát, ale.. nejsem si jistá, koho přesně hromada mých keců zajímá a ... no tak vůbec.
Mějte se moc a moc hezky a do komentářů mi klidně napište, jak vy prožíváte adventní čas, jestli se už chystáte na Vánoce a tak :)
Budu jedině ráda!

Taky mě sledujte na Instagramu, kde se snažím být víc aktivní, proto jsem si udělala i takovou #decemberchallenge, aneb každý den chci postnout foto a něco z mého dne :) Tak snad to i zvládnu!