úterý 25. října 2016

Má verze IIFYM

Přeji pěkný podvečer!
Řekla jsem si, že je na čase zase jednou něco sepsat. A po delší době zase něco trochu víc v tom duchu, ve kterém jsem to tu ze začátku vlastně zamýšlela. Takže dnes takový ukázka toho, jak to vůbec já se stravováním mám.
A protože většina lidí, kteří se trochu pohybují v fitness, zajímají se o cvičení nebo zdravý životní styl, alespoň trochu představu o tom, co to je IIFYM, mají, nebudu to tu rozebírat samo o sobě. Pokud nevíte, dobré zdroje, kde si o tom více přečíst je určitě blog Blaničky nebo Czech fitness couple :)

Jak jsem se k IIFYM dostala já?
Začátek byl takový složitý, nepěkný, ale vlastně mi toto stravování zachránilo..no, asi ne přímo život, ale mě určitě. Díky němu jsem se dokázala dostat z PPP a už do ní znovu nespadnout. První jsem to zkoušela sama, ale nebyla jsem příliš schopná si nahodit nějaké hodnoty, takže po čase jsem požádala o pomoc právě Blaničku a ještě o kousek později se to naučila už sama :)


Výhody X nevýhody?
Nevím, co konkrétně napsat. Já vidím totiž asi jen výhody. Člověk může jít v podstatě všechno, na co má chuť, uzpůsobit si to. Jeden den v příjmu mít více sacharidů, jiný tuků, prostě podle nálady, chuti, konstalace hvězd...
Nevýhodou, kterou lidi zpočátku vnímají, je asi vážení ingrediencí (tedy věčné tahání váhy někam s sebou) a zapisování. Ale...ve výsledku to není žádný žrout času, rychle se na to zvykne a ...nevím, neříkám, že je to ideální, ale pokud člověk nezná dokonale své tělo, je to asi nejlepší způsob jak na to jít.



A jak to mám tedy já?
Já nikdy nebyla nijak přehnaně striktní člověk. Neumím se omezovat, když mám na něco chuť, dám si to. Na druhou stranu je fakt, že od té doby, co se zdravě stravuji a tak vůbec se zajímám o složení jídel a tak, tak nemám potřebu do sebe některé věci cpát. Některé mi přestaly úplně chutnat, některé mi přijde zbytečné kupovat.
Můj jídelníček tedy tvoří převážně zdravé a komplexní potraviny. Jím víceméně vše - maso, mléčné produkty, ovoce, zeleninu, ořechy, semínka, vločky, rýži,... Na druhou stranu ráda zkouším i nové věci, nevyhýbám se ochutnávání třeba i vegetariánských nebo veganských pochoutek, ráda si dám ovesné nebo sojové mléko, tofu, rostlinné pomazánky, šmakouna... Prostě, proč ne :)
Ani neřeším takové ty hrozné fámy, které kolují internetem (třeba že ovesná kaše je zlo, po fazolích a sóji jsou nádory a jíst jedině opravdu celozrnné pečivo). Myslím si, že prostě zdravá vyváženost je klíčem. A poslouchání svého těla.
Abych byla upřímná, ani moc nejedu takový ten "doporučený" styl 80:20 (tedy 80% jídelníčku zdravě, zbylých 20% volnějších).. Mám to prostě opravdu podle toho, na co mám chuť a co se mi ten den do maker vejde. Jenže jak už jsem zmínila výše, některé věci už prostě ani nemám potřebu jíst, takže když mi zbydou volné sacharidy, nezačnu do sebe horem dolem cpát čokoládové tyčinky, jen abych to doplnila. Ráda si najdu už něco jiného, ale když už je na tu čokoládu chuť, tak si ji dám. (ačkoliv, zpět k mé upřímnosti, ani se nepamatuji, kdy naposled jsem nějakou měla! :D )
Z takových "nezdravých" věcí si ráda třeba dopřeji cornflakes, müsli, pudink, kakao,...



Počty, počty, počty
Počítání... Mno, ani tady nejsem úplně 100% :)
Jo, třeba na snídani si vločky odvážím, ale abych si přesně vážila, kolik gramů arašídového másla k tomu mám, to nedělám. Odhadnu to podle lžiček a víte co? I tak to funguje.
Zelenina...spousta lidí ji ani nepočítá. Já, musím se přiznat, ji do těch tabulek dám (třeba i kvůli orientaci v denním podílu vlákniny), ale nepřevažuji ji. Tedy, odhadnu, že je to menší mrkev, tak má třeba 100g. Stejně tak to mám i s ovocem - tedy většinou. Jablka, banány, broskve, meruňky...takové to kusové nevážím, ale odhadnu podle velikosti. Bobulovité (jahody, borůvky, hrozno), to už většinou zvážím.
Další věcí, kterou nevážím nebo nejedu nějak striktně, jsou polévky. Já jsem od mala naučená je jíst, v naší rodině byly vždy na stole a jsem prostě polévkový člověk. Miluju je a oběd bez nich je prostě..ochuzený! Ale abych je nějak extra započítávala a měřila každou naběračku? Ani mě nehne! Používám aplikaci kalorickétabulky.cz na mobilu a prostě si "půjčím" jejich hodnoty... Je mi jasné, že to není úplně do puntíčku přesné, ale stačí to a aspoň nějakou orientační hodnotu mám.
Jako druhou večeři (nebo svačinku, nazývejte to jak chcete) jsem se naučila jíst tvaroh s oříšky, semínky, rozinkami, kakaem..no, prostě hromadou dobrot :D A víte co? Ani tady nevážím! V tabulkách to mám nastavené většinou po 10-15g třeba mandlí, ale jestli je to o trochu více či méně už tolik neprožívám.
Funguje to i tak?
Vždy to fungovalo! Jak na redukci, tak do objemu. S tím, že opravdu nejsem ten typ, co by se snažil nějak obalamutit hlavu a v redukci si schválně dával méně a v objemu opačně. Prostě tam toho dám, jak to cítím.Je mi jasné, že někdy příjem přetáhnu, někdy nedotáhnu, ale víte co? Zase jsem jen člověk a dělám to prostě po svém. 


Kdysi jsem to nějak konzultovala s kamarádkou (nebo spíš známou), která byla zrovna v objemu a chystala se na závody bikini fitness. A hrozně se divila, jak to jím. Sama měla na jídlo denně to stejné už skoro 11 měsíců (rýže, maso, vločky, burákové máslo, zelenina, ovoce jen příležitostně!) a ikdyž byla v objemu a já na začátku reverzní diety, měla nižší hodnoty než já! :D Absolutně nechápala, kdo mi to tak mohl nastavit a jak to může fungovat, že jím tolik a nepřibírám a kdesi cosi.
Jak jde tak čas a já se snažím více pozorovat své tělo, jeho reakce a co potřebuje, všímám si, že je to hodně o tom, jaké si to člověk udělá. Jo, někdo je víc citlivý na nějaké potraviny, je po nich nafouklý nebo se necítí dobře, to je normální. Ale podle mě rozhodně nemusí být zdravé stravování jen o rýži, mase a brokolici. Jo, mám to ráda, je to dobré jídlo. Ale jíst to denně? Tak to tedy ne!


Podle mě je důležitá pestrost a vyváženost, držet si balanc. V jídle, pohybu, myšlení, prostě celkově. Vše dělat s mírou a rozumem, střídmě a trpělivě. Prostě mít v tom nějaký svůj systém, který je pro nás funkční a ideální. Nebát si jednou za čas dát něco "mimo režim", protože to nás nezabije. Přemýšlet nad tím, co do sebe dávat a úměrně k tomu stanovit i svůj pohyb. Najít si k tomu vztah a mít to ráda. Jinak to nejde.

Snad Vám dnešní článek alespoň trochu nastínil, jak to tedy mám a vnímám :) Jak to máte vy?




středa 19. října 2016

Ticho po pěšině...

Přemýšlím, jak vůbec začít...
Dlouho se neobjevil žádný článek. Ne, že bych nechtěla. Naopak, tolikrát jsem už seděla nad tou otevřenou stránkou a chtěla něco napsat. A kolikrát i něco napsala.. Jenže nedokončila, a jak jsem se k tomu měla vrátit, už to nebylo aktuální nebo se mi to prostě nelíbilo. Takže delete... A tak znovu a pořád dokola.
Nevím ani, jestli to dokončím i dnes, ale...říkám si, že bych měla. Ne že bych někomu dlužila omluvu, že se tu nic neobjevuje, to určitě ne. Stejně tu tolik čtenářů není. Ale sama vím, že takové vypsání je dost dobrou terapií. Že mi to vždy pomáhalo. A proto se k tomu tak nějak dostávám...

...protože poslední dobou rozhodně není sluníčkové období.
A tím nemyslím jen to šedivé nebe za oknem. Tedy, i ono má asi svůj podíl. Ale myslím svou náladu, své myšlenky, sebe..celkově.
Strašně se ve mně perou dvě strany. A nevím, jak s tím skoncovat.. Stojí mě to hrozně sil, někdy si připadám skvěle, hrozně v pohodě a vzápětí jsem na dně, chce se mi brečet, řvát, trhat si vlasy..

Jedna má část je totiž hrozně nespokojená. Nebo spíš...není spokojená s tím, co je. (jo, je v tom rozdíl!) Škola není úplně to, co jsem si představovala. Systém vysokých škol se mi nikdy nevryl pod kůži, naopak s ním spíše nesouhlasím. S tím, jak to u nás funguje a kdesi cosi. Přednášky a tak jsou fajn, vím, že je to něco, co je mi blízké, ale .... nevím, nevím ani jak se vyjádřit. Necítím se z toho úplně šťastná a spokojená.
Do toho to věčně pochmurné počasí, zima... Daleko od přátel a rodinné podpory. Cítím se osamělá a příliš uzavřená sama se sebou, se svými myšlenkami. Věčně v napětí...

Druhá část...chce a snaží se bojovat. Snaží se hledat motivaci. Říká si, že je to teprve začátek a je blbost vytvářet jakékoliv závěry. Chce to zkusit, dát všemu šanci, jít dál. Neustále hledá cesty a skulinky.
Ale jak už to bývá, ta negativní část je jakási silnější, hlasitější.

Je toho hrozně moc a ještě více toho bude. Jsem věčně unavená a nespokojená. Doma jsem vždy jen chvíli, čas věnuji buď škole nebo brigádě...
Cítím se taková..prázdná.
A pak jsou chvíle, kdy se konečně vidím s přáteli a ...zjistím, kolik jsem toho zameškala. Ale na druhou stranu i to, jak tady pro mě stále jsou, jak si s nimi rozumím a všechno je vlastně pořád..stejné.

Ne, nerozumím si ani trochu, ani tomu, co tu vlastně píšu. Tak trochu volné asociace (aspoň něco z té školy mám).
Strašně bloumám a hledám, co vlastně chci od života. Kam chci dojít. Čeho dosáhnout. A to jsou strašně náročné a těžké otázky na zodpovězení. Hlavně...když už to vypadá, pro jaký směr se rozhodnu, něco se pokazí a nejde to.. nebo se mi zase ukáže jiná cesta a já si nejsem jistá výběrem a zase stojím na rozcestí a zase kroutím hlavou a nevím...nevím...


Omlouvám se za takový zmatený a negativně laděný článek, ale prostě jsem to ze sebe potřebovala vysypat a trochu si to utřídit. 
Netuším, jak moc teď budu blogově aktivní, každopádně do té doby mě můžete sledovat aspoň na Instagramu, kde přidávám pravidelně.
Doufám, že se máte lépe a pokud máte nějaký tip, radu, cokoliv! jak bojovat proti takovýmto stavům a co vám pomáhá, budu jedině ráda!

úterý 4. října 2016

Září 2016

Těžko uvěřit, ale opět začíná další měsíc! Někdy mám pocit, že ten čas fakt plyne neúprosně a strašně rychle. Vždyť před chvílí začalo léto a už si mám tahat ze skříně podzimní bundu? Vytáhnou teplé ponožky a deštník?
Podzim je tu v plné parádě, už druhý den jen prší a je šedo a to se mi upřímně moc nelíbí. Já tedy miluju podzim - babí léto, kdy sluníčko probarvuje už tak krásné spadané listí, člověk se prochází v mikině a všechno je prostě nádherné. Ale jak nastanou ty šedivé dny, plné mlhy, deště, mrholení, tak to je prostě únava na scéně a co s tím.

Nicméně dnes nás ještě čeká ohlédnutí za měsícem Září, což byl pro mě převážně ještě měsíc volna a relativního odpočinku. Nějaké fotky, komentáře, však to znáte :)


Září byl měsícem i stěhování na privát - a to s sebou přináší stěhování veškerých mých milovaných a nutných fitness dobrůtek. Takže tato polička je asi právem ta nejoblíbenější.. :3