neděle 24. dubna 2016

Rovná stovka, poslední týden na střední a první přijímačky

Článek opět po týdnu, už u zebe asi nic víc ani nečekám. Ale je pravda, že prostě přes týden vůbec není čas, nějak se mi to všechno krátí.
Nicméně, dnes je jubilejní, stý článek! Sláva a tři dny se radujme!
Takže jsem si řekla, že si při té příležitosti zase můžu trochu vylít srdíčko a otravovat Vás svými kecy. Jop, užijte si to!

Co je fakt a nevím, jestli se víc tomu těším nebo se toho děsím, je, že zítra je mé poslední odporné pondělí. Tedy, myslím to tak, že poslední odporné školní pondělí! Na střední...
Tak nějak se to stalo, po 6ti letech nadávání (ano, jsem na 6tiletém gymplu) jsem se dočkala a konečně i já si prožiju ten vysněný poslední týden maturanta. 
Když se na to tak zpětně koukám, uteklo to v podstatě rychle. Ne den za dnem, hodina za hodinou a v některých předmětech ani minuta za minutou (aneb neustálé sledování hodinek v ruštině nebo fyzice), ale celkově mám pocit, že to není zas tak dávno, co jsem poprvé na gympl šla. Bylo hnusně, pršelo a já si málem zapomněla deštník. 
Upřímně, těšila jsem se jak malé dítě na to, až to skončí. Protože, kdo by se netěšil. Konec střední, to je prostě něco. Ale musím se přiznat, že na mě padá i jakási nostalgie
Psaní posledních testů, v mnoha předmětech člověk už jen pohupuje nohama a drtí se do jiných, které se mu budou fakt hodit. 
A v pátek nás čeká poslední zvonění. Taky událost jak blázen. Konečně se budu taky moct navléct do nějakého trapného oblečku a ječet na celé město. Vybírat peníze, čmárat po lidech a oblévat je octem. Ano, na to se člověk těch 6 let těší vlastně nejvíc!

Učitelka z matiky řekla, ať jí na poslední test nakreslíme něco na památku. Já, "umělec", umím kreslit jen kačenky :D 

Ve čtvrtek jsem měla první přijímačky. Na sociální práci do Ostravy. 
Večer před docela v nervu, ještě že existují lidi, kteří umí pěkně uklidnit :) 
Ráno brzké vstávání, mírná nervozita, ale na místo jsem dorazila, všechno našla, nastoupila jak do správného vlaku tak i tramvaje, prostě to je pro mě velký úspěch. 
Test byl...no, nemůžu říct, že úplně náročný, ale některé věci jsem prostě nevěděla. Výsledek byl řekla bych docela ucházející, nicméně se uvidí, kolik se bude přijímat lidí. Ale to se dozvíme až v červnu. No, trochu spoléhám na to, že nám všichni vmetávají do obličeje, že jsme slabý ročník, takže se dostanu :)
Asi se možná divíte, protože to je tak půl roku, co jsem sem psala, jak nejsem rozhodnutá jít na něco úplně jiného - do Brna na nutriční terapii
Ok, změnila jsem názor. Ne, že by mě to přestalo zajímat, to ani náhodou, stále se zajímám o zdravou stravu, cvičení a všechno. Ale mám to ráda takto. Jako koníčka, něco, co mi doplňuje den, o co se zajímám. Cítím, že jakmile bych do toho byla "nucena", nebylo by to ono. 
Proto jsem se zamyslela a napadly mě i jiné možnosti. Mezi nimi třeba i sociální práce. Protože bych chtěla pomáhat lidem. Nejvíce by mě asi lákala práce se závislými. Ale uvidíme, jak to všechno dopadne :)

učení mučení... :/

Pravda je, že se fakt začínám snažit něco do té hlavy rvát. Jsem ten typ člověka, co má spíš krátkodobou paměť, ale nějaké základy tam prostě dát musím. 
Věnuji se ale převážně stejně jen ZSV. Jo, taková psychologie, sociologie a filosofie jsou pro mě v pohodě. Horší je právo, ekonomie a politologie. To nejsou zrovna obory pro mě. Ale tak... ještě je stále čas a věřím, že aspoň něco bych tam řekla, kdybych si tu otázku vytáhla (ale jinak si samosebou vytáhnu psychologii :D )

Doma téměř nikdy není klid, takže učení na balkoně stájl :D

Nic, pomalu tady ten svůj monolog ukončím.
Musím se vrátit k filosofii, ta na mě ještě čeká. Držte mi palce, ať vše dobře dopadne, přece jen za týden touto dobou budu stresovat, protože budu mít den před písemnýma.
Užívejte si jara (které tam zrovna dnes teda moc není no) a celkově dnů, čas protéká docela rychle mezi těmi prsty! Kdo je taky maturant, držím palce! Všechno to zvládneme! :)

Selfie na závěr :D




sobota 16. dubna 2016

Jak mě dohání minulost...

Název článku je..no, pro mě výmluvný.
Dnes to bude spíš takové vypsání z mých myšlenek, z toho toku, co mi zase víří hlavou. Jako reakce na včerejší večer a celkově na okolní dění.
Ne, nebude řeč o PPP, ta mě díky bohu nedohání, když se ještě někdy její poslední síly vzedmou, mám obvykle sílu je potlačit a vůbec na to nemyslet.
Tentokrát bude řeč o jiné mé bývalé stránce. Té ještě před PPP.
Já neříkám a rozhodně ji nenazývám špatnou, temnou nebo jakkoliv takto. Zpětně si to omlouvám jako že jsem byla malá a blbá, v pubertě, asi jsem měla neustálou potřebu sobě a svému okolí něco dokazovat, všechny překřikovat, poukazovat na sebe, být středem pozornosti, oblíbená, vážená a já nevím, co všechno...


Včerejší odpoledne probíhalo vcelku v poklidu, neměla jsem tušení, co přijde.
Teda, v poklidu - až na ty všeobecné hádky ohledně focení tabla, ale to je zase jiná story.
Cvičila jsem, pomohla mamce s věcmi, když odjížděla pryč, nachystala si večeři a těšila se, že se uvidím po delší době opět s kamarádkami. Najednou přišel domů bratr a bratranec, že bude párty, je to strašně dlouho, co naši nebyli doma a toho se přece musí využít.
Trochu vyjeveně jsem hleděla, protože..oznámení, ne otázka. Upřímně jsem se taky těšila, že nebudou doma, ale viděla jsem to spíš v poklidném večeru, dělání si svých věcí, odpočinku - po celém týdnu jsem toho měla prostě ...
Ale očividně změna..
Taková na rozpacích jsem se zvedla a šla za těmi kamarádkami, které se nakonec rozhodly mě podpořit, šly se mnou pak k nám, abych tam nebyla úplně mimo a bylo to fajn. Zpočátku...


Všichni okolo se samozřejmě s chutí měli k alkoholu, cigaretám (tedy, doufám, že to byly jen cigarety) a začaly všetečné otázky, proč že já nic nemám, nalejem ti, nestyď se, pro jednou se nic nestane... když pochopili, že fakt ne, tak pro změnu, ty jsi nudná, divné pohledy a už mě nezajímáš. Prostě exot, cvok, vyšinutec..
Na to už jsem ale relativně zvyklá, takže jsem tomu příliš nevěnovala pozornost.
Jenže pak to bylo ještě zvláštnější. Možná si to  beru moc osobně, ale na druhou stranu takové..útoky?
Otázky, jak je možné, že se pořád jen učím (btw, to sebral kdo a kde?), že jsem trapná, na maturitu se učí dva dny předem. A vypracovávání si otázek, když to může udělat někdo jiný? Nebo čtení četby?
A od toho se to odvíjelo dál, přes nejezení brambůrků až po přílišnou tichost a já nevím co všechno.

Vím, že to může znít strašně zmateně pro vás, ale já to prostě nechápu.
Proč lidi nemůžou brát člověka takového, jaký je?
Dobrá, uznávám, dva roky zpátky bych byla jedním z nich, neřešila bych, kolikátý panák už mám v sobě, jestli kouřím cigaretu takovou či makovou, jestli bych neměla plácat slané tyčinky se sladkýma sušenkama. Mlela bych si svoje o tom, jak je maturita ještě strašně daleko a hrála si na to, že pro ni nic nedělám (upřímně nevěřím nikomu, kdo tvrdí, že se začal učit 2 dny před...to je prostě blbost..jen si neustále musíme na něco hrát!)..
Ale jsem jinde. Je to tak špatně, že jsem se někam posunula? Že jsem se hnula z místa? A že mi to nechybí?


Když jsem pak šla naprosto mrtvá okolo jedné spát, mezitím, co to v obýváku pokračovalo (asi si dovedete představit, jak krásně a do růžova jsem dnes vyspaná), nedalo mi to a pořád mi to vrtalo hlavou. 
Kde se bere ta šílenost někoho soudit proto, že se změnil... a proto, že to podle některých není změna k lepšímu, ale naopak k větší trapnosti, nudě nebo já nevím, jak to nazvat.
Na druhou stranu jsem si říkala, jak jsem šťastná, že už jsem někde jinde. 
Protože být jedna z nich tam, po tom opravdu netoužím.
A hlavně ráno jsem si to uvědomila. Jo, jsem unavená (né ale že bych si za to zrovna mohla sama), ale žádný bolehlav, žádné výčitky. Jen jsem radostně jako vždy vše uklidila (čím to, že můj bratr ten bordel buď nevidí, nebo je mu úplně jedno, že našim to prostě vadí a klame je tím) a jen s napětím očekávám, až přijedou naši a bude doma pěkný mazec.. (a v takové domácnosti se učte a buďte psychicky v pohodě)

Dnes to bylo takové...možná zmatené, ale otevřenější. Měla jsem prostě potřebu se vypsat. Jako už dlouho ne. Ale že by mi bylo zrovna dobře na duši z toho všeho se říct nedá... 
Nechci, aby mě ta minulost doháněla. Na druhou stranu spousta z těch lidí je mi prostě blízká. Nechci je vyměnit natrvalo za nějaké jiné... Ale přesně takto se ty nitky přátelství jednoduše zpřetrhají. Když vám nedají šanci se posunout, změnit, vyvíjet, volně dýchat.
A nebo se pak diví, že když se něco děje, tak nic neví... že člověk nemá chuť se svěřit. A pak to nechápou a je z toho začarovaný kruh.

Ok, ok, už končím. Řekla jsem si, že si zopakuju za tento víkend filosofii.. #hroznašprtka! Což nevím, upřímně, jak moc dnes zvládnu vnímat.

Doufám, že prožíváte sluneční sobotní den o něco lépe.. 
Kdybyste měli nějakou radu, jak proti takovéto minulosti bojovat, budu ráda... Protože nechci, aby jsem se kvůli ní trápila...

neděle 3. dubna 2016

My dishes 2.0 (březen)

Ahoj, tak se ozývám v tom nedělním poobědním klidu.
Venku krásně vylézá sluníčko, na celý příští týden hlásí teplo, některé dny i 20°C, tak jsem upřímně zvědavá :) Je pravda, že o to méně se mi chce cokoli dělat do školy, nejraději bych lítala po venku a nechala sluneční paprsky vpíjet se do mých tváří a vlasů, ale bohužel realita je trochu jiná.
Každopádně nám ve škole KONEČNĚ řekli rozpis maturit, máme je až ke konci května, takže..svým způsobem stále času dost.. Protože písemné jsou hned na začátku, vychází nám tam skoro 3 týdny svaťák..Jako vážně? To asi umřu :D Radši bych to měla dřív za sebou a víc volna, ale nenadělám nic.
Přemýšlím, jak pak léto strávím, určitě bych chtěla brigádu, tentokrát ale blízko domova, asi to padne na nějaký supermarket.. (někdo nějaké zkušenosti? jak dlouho dopředu se tam musím ohlašovat a tak?)

Přijde mi, že březen byl jakýsi rychlý... ale tak nestěžuji si, většinou bývá pod mrakem, ani zima, ani teplo... A na talíři se taky nějak moc neurodil, našla jsem v mobilu jen málo fotek, takže přidám, co je a v dubnu se pokusím více fotit :)
Ačkoliv.. někdy holt není o co stát, ve volné hodině přiletím domů a jsem ráda, že to stihnu sníst z hrnce - což se mi nechce fotit, fotogenické to většinou není a hlavně podobné variace stále dokola. Ale tak aspoň něco vám z března ukážu :)

S příchodem hezčího počasí je také mnohem více dostupná zelenina.. A tu já prostě MILUJU! Takový jeden zeleninový talíř..Asi je vám jasné,  že s příjmem vlákniny fakt problém nemám :D A nebojte, to není vše, vždy mám talíř zeleniny a k tomu vedle ještě pečivo/rýži/chlebíčky rýžové/prostě nějaké syté sacharidy a šunku/cottage/tuňáka... Prostě mé večeře :D