čtvrtek 21. ledna 2016

Pryč s vločkama aneb nová vlna

Ozývám se zase po delší době a tentokrát trochu naštvaná.
A není to jen tím, že se mi blíží ples a je ještě tak miliarda věcí, co bych měla udělat, stihnout, sehnat, secvičit... Taky pololetí mi zabíralo hodně času, časté písemky, zkoušení. Ale dnes se uzavřely známky, takže alespoň v tomto mám klid.
Co mě ale hodně štve je, jak se v poslední době najednou vynořila spousta článků o tom, jak by se po ránu neměly jíst ovesné vločky, že to škodí, přibírá se po nich, vůbec nedodají energii and so on...

Upřímně nechápu, kde se tento "trend" zase vynořil. Pár "chytrých" článků na internetu a najednou je celý Instagram plný fotek snídaňových vajíček místo #mojeovesna.
Ale proč?
Nebyla udělaná žádná vědecká nebo potravinářská studie o tom, že by ovesné vločky měly mít nějaký neblahý vliv.
Každý jsme jiný, jiná osobnost, specifické individuum, tak jak si může někdo dovolit takové tvrzení vztahovat na všechny? Jasně, jsou lidé, kterým vločky na snídani nechutnají, cítí se po nich nadmutě nebo třeba i přibraly nějaké to kilo, ale nikdy to není o vločkách samotných!
Vždyť to nedává ani smysl...



Spíš za těmi články vidím lidi, kterým se podařilo shodit pár kilo díky tomu, že vyřadili sacharidy. A já jim to neberu, spalování je na nich víceméně postavené, ale hned z toho nemusí činit závěr, že jsou všechny špatné a nikdo je nesmí jíst. A jakmile si dáte, byť jen 20g, už budete mít muffin top, kterého se nezbavíte...
Tak asi houbelec!
Já jsem třeba teď tak trochu v dietě - radši bych to ale nazývala rýsování - právě kvůli plesu. A jím ovesné kaše jako dřív. A asi se dějí zázraky, že hubnu!

Co se snažím říct je, že nesmíte věřit všemu, co se takto na internetu vynoří. Jednou je špatné jíst vločky, podruhé vajíčka každý den. Sacharidy na večer nikdy vs. sacharidy jedině večer.
Lidské tělo není stroj, a proto ani není možné, aby na každého fungovalo to stejné. Navíc každý má rád něco jiného..
Důležité je se řídit vlastními pocity, zkoušet a najít si vlastní cestu, která bude člověku vyhovovat, ale zároveň jej nebude omezovat. Být v klidu, jíst vyváženě, mít dostatečný pohyb, pozitivní myšlení. Všechno tohle souvisí se vším a bez toho výsledky nebudou.

Nic, chtěla jsem se ozvat jen tak na rychlo.. a jdu si nachystat na snídani vločky!


úterý 12. ledna 2016

Ve shonu

Zase po delší době zdravím...
Dnes to asi nějaká velká moudra opravdu nečekejte, chystám se jen vypsat z pocitů, které mě tak nějak sužují a zaplavují poslední dobou.

Co říct, blíží se pololetí, a tak asi všichni školáci znáte ten frmol ve škole... Jasně, znáte ho i vy, vysokoškoláci se zkouškovým, což je asi tak milionkrát horší, ale ve stresu jsme i my. Je toho prostě hodně na krátký časový úsek, před tím bylo volno, takže jsme pěkně zlenošení.
Jenže nám maturantům na pololetní vysvědčení záleží, posílá se totiž ještě na VŠ. Já vím, že stále nejsem rozhodnutá, ale to fakt neznamená, že bych neřešila vůbec a nechala si tam naházet to nejhorší. Sice nejsem moc studijní typ a dělám to jen z donucení, ale zase jak říkám, nemusím mít ze všeho za 4 a naopak jsou předměty, kde by mě i 2 pěkně mrzela.
Kromě normálního školního drilu se nám nebezpečně blíží maturiťák. Bude 30.ledna. Jo, nějaké 3 týdny, nebo dva a půl, chcete-li, ale chystání a příprav je spousta! Program, vystoupení, vybírání stužek, šerp, šatů, vymýšlení účesu, nehtů, líčení.... Prostě je toho děsně moc!! A už nevím, kde mi hlava stojí, kór když v naší třídě není žádná domluva a já mám tak chuť maximálně je všechny povraždit...
Jestli máte ve třídě dobrý kolektiv, tak za to opravdu děkujte, protože co bych za to v tuhle chvíli dala!

Aby to nebyl jen negativně laděný článek nebo stěžovací si...
Tak se naopak musím pochválit a pochlubit! Psala jsem ve článku ZDE, jak jsem dělala zkoušku First.. A i když měly být výsledky známé až 20.1., tak nám je poslali dříve. A hádáte správně, ZVLÁDLA JSEM TO! 
Spadl mi obrovský kámen ze srdce, opravdu jsem radostí skákala a tančila po pokoji, prostě hrdost, žádné vyhozené peníze #somchytra! :)



A ok, musím se přiznat, že celkově byl minulý týden takovým poslem dobrých zpráv - postoupila jsem v češtinářské olympiádě, prý se mi extrémně povedla seminární práce, konečně jsem si udělala pořádný pořádek ve věcech... došla ke kadeřnici se domluvit na ples, dokoupila boty, make up, silonky...prostě paráda.
Jenže mám pocit, že v mém životě, když se objeví najednou taková spousta pozitivních věcí a optimismu, tak jako by do rovnováhy musí přijít něco, co mi náladu zkazí.
No, něco se stalo, nechci to moc rozebírat, ale šťastná z toho nejsem... Nemůžu říct, že bych se z té informace jako takové složila. Ale spíš jsem nešťastná z toho, jaké mě v takových chvílích přepadají myšlenky.
Jsem prostě naštvaná na sebe, viním sebe, dopadá to tak jako vždy, nemám se ráda a pláč je nejlepším kamarádem. Vím, že jsou takové negativní pocity ve mně zakotvené už dlouho, ale také vím, že jsem se hodně posunula a většinu času s nimi problém nemám. O to víc mě asi vždy srazí na kolena fakt, že mě pořád dokáží takto ovládnout.


Vím, že je leden náročný pro všechny, nový rok, spousta věcí k dělání. Asi se mu ne nadarmo říká depresivní měsíc..
Ale držím palce, ať to všichni v pořádku přežijeme a zvládneme, věřím nám!

středa 6. ledna 2016

My Dishes 1.7 (Prosinec)

Tak se ozývám v tomto roce... A to s takovým menším jídelním shrnutím ještě loňského prosince :)
Návrat do školy byl krutý a nárazový. Zjištění tak tisíce testů a zkoušení, co kdy píšeme, jaké dělat referáty, do toho řešit četbu a především PLES, který se nebezpečně blíží. Prostě, au!
Bohužel domluva ve třídě příliš nefunguje, takže se ze školy ještě ve většině případech vracím tak akorát naštvaná a mám chuť vraždit.
Ale jinak se snažím být stále pozitivní - což je jeden z cílů na 2016 - a najít vždy vhodná východiska. Takže dnes jsme dokonce i něco domluvily, tak snad už to klapne a já nebudu muset klapat je!

Nicméně, pojďme na ty fotky :)
Předem musím upozornit, že se prosinec očividně nesl hodně v duchu rýže, kterou jsem podle fotek měla na talíři víc než častokrát :D Takže originalita jak blázen, ale hlavně, že chutná, ne? :)

A hnedle jedním talířem s rýží začneme - tady jen jednoduše se zelenými fazolkami, to já můžu :)

pátek 1. ledna 2016

2015...a dál?

Asi by člověk nebyl správný blogger, kdyby nenapsal nějaké takové shrnutí o svém roce. Ano, tentokrát se nehlásím o to, že budu vystupovat z řady, naopak jsem se na tento článek docela těšila!

Když se nad tím zamyslím, zdá se mi to jako včera, co rok 2015 začal. A že v naší rodině nezačal vůbec šťastně. Naopak, člověk velmi blízký si sáhl na život a chtěl tak ukončit pobyt mezi námi. Nebudu to zde dlouze rozebírat, přece jen se jedná o záležitost velmi osobní, nicméně jedna z mnoha věcí, za které jsem opravdu vděčná, je, že je stále mezi námi, dostal se z toho, našel, co jej baví a naopak si života teď váží!

Další na mém pomyslném seznamu je vyléčení z PPP. Ano, nakonec jsem se s ní poprala, odsunula ji a dokázala umlčet ty hlasy v mé hlavě, které neustále hlásaly, že musím zhubnout, nesmím jíst, jedině tak je to správné a jedině tak budu šťastná a spokojená. Jsem tak ráda, že už vím, že to tak není. Před rokem jsem měla o nějakých 12kg méně, byla jsem věčně roztřesená, byla mi zima, měla jsem neskutečné zdravotní problémy, nic mě nebavilo, s nikým jsem si nerozuměla. Prostě troska... Cesta ven z tohoto začarovaného kruhu nebyla jednoduchá, ale jsem tam, kde jsem. A těším se, až to v tomto roce dotáhnu ještě dál! :)

Letní brigáda, daleko od domova, od přátel, samostatné zkušenosti, vydělané peníze. Postavení na vlastní nohy. Uvědomění si vlastních předností. Že nejsem nakonec tak líná, jak si občas nalhávám. Že když na to přijde, tak umím dřít týden v kuse 13 hodin.
Léto mi dalo mnoho zkušeností. Musím se přiznat, že brigáda 350km od domova měla i jiná opodstatění, třeba jako nalezení sama sebe, kdo jsem když už mě neovládá PPP a tak. A možná jsem tak úplně nezjistila jednoznačnou odpověď, ale teď už mi to nevadí. Vím, že to potřebuje čas...

Konečně jsem se našla i ve cvičení. Našla jsem cestu, jak vidím pokroky a přitom se neomezuji a ani do ničeho nenutím. Prostě to dělám s láskou a s tím, že mě to baví a výsledky jsou taky viditelnější než kdy předtím :)

Návrat mezi své. Hodně jsem o tom psala již ve článku zde, ale musím to opět zmínit. Po PPP a létě stráveném jinde jsem se nějak nebyla schopna začlenit zpět mezi své kamarády, ani do rodiny chvílemi. Ale nakonec jsem se zpět vpravila a jsem spokojená. Jasně, některé vztahy se změnily, ale neoplakávám to jako dřív, naopak je mi jasné, že se všichni posouváme a není možné zůstat uvězněni na jednom místě. Nic by nám to nedávalo, akorát bychom se utápěli pořád v tom stejném.

Stručněji řečeno...
Rok 2015 mi toho dal strašně moc. A možná...možná byla i převážná většina spíš negativní, protože to byl pro mě rok opravdu těžký, plný bolesti, smutku, slz... Ale to, na co jsem hrdá a musím se i pochválit, je ta síla, kterou jsem někde sebrala, že jsem se tomu všemu postavila, vstala a šla dál. I když mě srazilo něco na kolena, několikrát po sobě, našla jsem si tu cestičku, jak to obejít a jít dál. Neříkám, že jsem vše vyřešila s přehledem a nějak úžasně, ale hlavně, že jsem to překonala, ne?
Pomalu začala budovat sebelásku, kterou jsem nikdy neměla.
Naučila si více vážit maličkostí.
Více vnímat pocity své i okolí.
Užívat si jídlo a vše s ním spojené.
Našla odvahu jít na zkoušku FCE.
Dělala sestře svědkyni na svatbě. 
Nebyla ani jednou opilá (to se Vám možná bude zdát divné, ale já dříve nebyla abstinent a věřte, že byly chvíle, kdy jsem vypadala opravdu děsně)
Stále psala blog.

A bylo by toho spoustu dalšího asi... protože jakmile si těch malých věcí začnete více všímat, seznam se jaksi prodlužuje. A jsem za to neskutečně vděčná! Protože já měla vždy delší ten seznam minus, než plus...

A co 2016?


Já nejsem moc typ, který si dává spoustu novoročních předsevzetí. Ano, je to tím, že je většinou nesplním. Ale nějaké cíle stejně mám.

Přežít leden, nezabít u toho všechny spolužáky, užít si maturiťák.
Zvládnout úspěšně maturitu.
Užít si prázdniny, kouknout se někam do zahraničí, vydělávat si.
Rozhodnout se, co dál, jestli studium nebo cestování.
Stát se tetou :)
Nadále žít zdravým životním stylem, starat se o své tělo, mít se ráda, cvičit, posouvat se  a zlepšovat.
Opět se více zajímat o hudbu - zase začít zpívat, hrát na kytaru, housle.
Najít si čas na čtení, popřípadě se opět vrátit k psaní povídek.
Najít si přítele? Haa, to je asi joke

A zase by toho byla spousta, toto je jen takový výřez. Ono toho vždycky přibývá na seznamu, co chci udělat, než na tom, čeho jsem opravdu docílila. No :D Asi to všichni známe...
Ale cítím, že rok 2016 bude dobrý (klepu samosebou) :)

Všem Vám přeji mnoho úspěchů, splněných přání, lásky, štěstí, zdraví, rodinné pohody, přátel, spokojenosti, odpočinku i sportu, prostě dostatek všeho, co máte rádi a co nejméně toho špatného! :) Doufám, že se nadále budete rádi vracet na můj blog, chtěla bych to tu trochu vylepšit, tak uvidíme, jak moc se do toho pustím :) Každopádně nově mě najdete i na Facebooku, tak neváhejte a dejte LIKE!!! :)