středa 30. prosince 2015

Vánoce u nás

Zvláštní, že jakmile je volno, nemusí se chodit do školy, čas se ztrácí snad ještě rychleji než obvykle. Tolikrát jsem si říkala, že bych měla na blog napsat, koneckonců se teď nemohu vymlouvat na školu a množství učení, ale...! Stejně jsem to nezvládla... Spousty návštěv a čas trávený s rodinou a přáteli mě plně zaměstnal, takže jsem byla ráda, když jsem sem tam stihla omrknout email!
Na druhou stranu příjemná změna, bez sociálních sítí a internetu se dá žít a jednou za čas si udělat takovou pomlku neuškodí, spíš naopak :)

Nazdobené větvičky slaměnými ozdobami se u nás staly takovou klasikou :)

Takže se ozývám až teď... Po Vánocích a svátcích, plna sil a elánu, který mi snad vydrží!
Jak jste se už dočetli v několika článcích před tímto, letos jsem vůbec neměla vánoční náladu. Nezměnily to ani koledy, které vyhrávaly snad všude, ani školní vánoční koncert, dokonce ani Láska Nebeská, můj nejmilovanější vánoční film!
Takže když přišel štědrý den a s ním neproniknutelná mlha za okny, já měla pocit normálního všedního dne. Vzbudila jsem se a bylo mi trochu zvláštně. Sestra nebyla doma, taťka naopak ano - obvykle míval na štědrý den denní a my pak měli trochu posunutou večeři, ale letos měl naopak noční, tak se zase dělalo všechno rychleji. Takže hned ráno jsme s taťkou nazdobili stromek a větvičky v obýváku, vyhrávaly koledy, mamka pomalu chystala salát, pekla vánočku a připravovala kapra.
V poledne jsme si dali vánočku, to vstal konečně i bratr. Já s taťkou jsme se šli potom projít na hřbitov, zapálit dědovi svíčku. Večeři jsme měli docela brzkou, už okolo 17, aby taťka stíhal. Tradiční jsou u nás dvě polévky, rybí a hrachová, každý co má rád, někdo i obojí. Pak samozřejmě bramborový salát, také ve dvou verzích - já s jogurtem, zbytek tradiční s majonézou, a pečený kapr. Taky nějaké to cukroví, rozkrojit jablíčko - krásná hvězdička uvnitř - a na chvilku ke stromečku, kde nás ale nečekaly žádné dárky.. Jakto? No, dohodli jsme se, že si je předáme až další den, kdy přijede sestra se švagrem.
O půl sedmé taťka odešel do práce a my asi poprvé strávili večer u televize s pohádkami. Mamka šla na půlnoční, ale mně bylo nějak špatně - aneb když je tělo zvyklé dostávat pravidelně stravu a pak se najednou přecpete táckem cukroví.

A tady malá ukázka.. Každý rok se opakuje jedna věc, asi taky už tradice - s mamkou prohlásíme, že nebudeme péct moc, a pak je z toho najednou 12 druhů :D Cukroví všeho druhu, od zdravého k nezdravému.. 

Více v celém článku :)

úterý 22. prosince 2015

Recept: Zdravé vanilkové rohlíčky

Ano, světe div se, znovu se ozývám a znovu s receptem :)

Dnešním odpolednem školákům začíná vytoužené období prázdnin! Ne, stále nemohu úplně uvěřit tomu, že za dva dny bude štědrý den a já budu jíst bramborový salát a zpívat na půlnoční. Nevím proč, ale letos jde prostě vánoční atmosféra úplně mimo mě.
A to i přes to, že jsme dnes ve škole měli Vánoční koncert - aneb žáci si připraví různá vystoupení, taneční, hudební, scénky, prostě všechno dohromady a hraje se to zbytku školy, těm, kteří se nechtěli zúčastnit, učitelům a tak. Jako každý rok to bylo moc fajn, já se samosebou účastnila... Tématem byla časová osa, takže vystoupení od pravěku až do dnešní doby, naše třída dělala komunistické cvičení a spartakiádu, takže relativně novodobé :D
Nicméně, i když se každoročně zpívají vánoční písně a zapalují prskavky, nějak to na mě nepůsobilo. Jako jasně, bylo to super, krásné, ale.. dokud mi někdo asi nezakřičí do obličeje, že Vánoce jsou tu, tak mi to nebude připadat.
Ale snažím se, opravdu, a z toho pak vzejde nějaké dobré cukroví, většinou se snažím o zdravější verzi. Takže recept na špaldové linecké jste si mohli přečíst ZDE a dnes pokračujeme, tentokráte vanilkové rohlíčky, ale opět trochu jiné, než je asi znáte :)

Zdravé vanilkové rohlíčky

Co budeme potřebovat:

  • 200g špaldové mouky
  • 50g kukuřičné hladké mouky
  • 50g vanilkového proteinu (místo něj lze použít jakákoliv mouka)
  • 50g třtinového cukru
  • 100g másla
  • 100g mletých ořechů
  • 1 žloutek
  • vanilková esence
  • vanilkové sojové/ovesné/rýžové mléko (nebo normální) dle potřeby

Postup:

Mouky, protein a cukr smícháme ořechy, změklým máslem a žloutkem, tvoříme těsto, které necháme přes noc uležet na chladném místě. (Mléko přidáme v případě, že je těsto příliš sypké a nechce držet pohromadě)
Druhý den tvoříme rohlíčky, ukládáme je na pečícím papírem vyložený plech a pečeme na 160°C dozlatova. 
Vychladlé rohlíčky můžeme obalit ještě ve vanilkovém cukru, ale to je jen na Vás, já osobně je do něj už nedávám, díky proteinu a esenci jsou vanilkové dost :)



Já je právě dopekla a jejich krásná vůně se line celým bytem! :) Jestli mám nějaké cukroví fakt ráda, tak jsou to právě rohlíčky! Ačkoliv je dělám vždy asi až příliš velké a neforemné, jde o tu chuť! :)
Určitě zkuste.. A jaké je Vaše nejoblíbenější Vánoční cukroví? :)

neděle 20. prosince 2015

Recept: Špaldové linecké cukroví

Protože se nám ty Vánoce opravdu už nevyhnutelně přiblížily, ač mi to stále moc nedochází, tak je třeba začít s nějakým tím pečením. Teda, věřím, že v mnoha domácnostech už to mají za sebou a spokojeně sedí s čajem a nohama nahoře u pohádek.
U nás tomu tak není, naopak letos nějak není času nazbyt a myslím, že nějak nikomu asi úplně nepřipadá, že za nějaké 4 dny tady bude Ježíšek.
Každoročně jsme si říkali, jak to bude rok, kdy nebudeme péct moc cukroví, protože na to u nás nikdo moc není. Ale každý má ten svůj oblíbený druh či dva, a když je vás doma 5, tak se to najednou naskupí. Takže najednou bylo druhů 12 (v rekordní jsme měli tuším i 16!), z čehož samosebou zůstala strašná spousta zbytků, které nikdo nechtěl už ani vidět!
Takže letos VÁŽNĚ pečeme jen pár druhů, konkrétně teď máme jen dva :D
Minulý víkend jsem pekla zdravější linecké ze špaldového těsta a na to Vám teď napíšu recept, protože věřte, že to stojí za to :)


Špaldové linecké cukroví

Co budeme potřebovat:

  • 210g špaldové mouky
  • 140g tuku (másla, Hery, kokosového oleje)
  • 70g třtinového cukru
  • 2 žloutky
  • špetka vanilky
  • marmeláda na slepování

Postup:

V míse utřeme máslo se žloutky, přidáme cukr a vanilku. Nakonec přidáme mouku a vypracujeme těsto. Necháme jej chvíli uležet v chladu - v lednici či na balkoně.
Z těsta vyválíme placku a vykrajujeme tvary. Vždy jeden bez dírky a druhý s dírkou. Dáme na plech pokrytý pečícím papírem a pečeme na 150°C dozlatova. Hotové tvary necháme vychladnout a slepujeme dohromady marmeládou.





Taky zkoušíte na Vánoce zdravější verze cukroví? :) 
Pokud vyzkoušíte tyto linecké, dejte určitě vědět, jak chutnaly! :)

středa 16. prosince 2015

Testuji (6)

Zase nějaký článeček, aby se neřeklo.
Poslední dny před Vánoci se ve škole ještě něco málo dělá, ale stejně všichni spíš čučí z okna. Znáte to.. Dneska jsme třeba v semináři společenský věd měli referát na Vánoce a při pohledu z okna, kde svítilo slunko, jsem teda fakt Vánoční pocity neměla.
Letos mě prostě Vánoční šílenství vůbec nepohltilo. Teda, já vůči němu tak nějak byla odolná snad vždycky, ale tento rok to není ani vánoční nálada. O víkendu jsem pomalu začala s pečením, poslouchala koledy a ... přišlo mi to vlastně divné.
Měla jsem pocit spíš října nebo takového dubna, než že je prosinec.
Taky ještě všechny dárky nemám a štve mě to. Strašně ráda dárky dávám, vidět ten výraz, když je dotyčný otevře a rozline se mu úsměv na tváři, je prostě úžasný. Jenže jsou lidi, u kterých nemám vůbec žádný nápad, a i když jsem prolezla spousty obchodů, nic mě netrklo. No, musím to ještě nějak pošmelit.
Kdybyste někdo měli nějaký nápad, klidně i na DIY a homemade dárky, napište mi prosím! :) Budu ráda za jakýkoliv tip!!

Protože jsem si všimla, že jsou články Testuji většinou jen o tyčinkách nebo o nich převážně, tento díl bude bez tyčinek úplně. Jasně, že jsem jich zase spoustu vyzkoušela, ale udělejme malou změnu :D


A hned na začátek něco, co by si rozhodně zasloužilo hastag #nebevhube!! Skvělé máslíčko od Nuts'n more. Arašídové s kokosem, no opravdu lahůdka. Asi nemusím zmiňovat, že se u mě neohřálo na moc dlouho.
Struktura není příliš tekutá, jen úplně poprvé je potřeba jej pořádně smíchat, jak se usadí tuk na vrchu. A pak už je lopatu lžičku a papat a papat až do prasknutí!

čtvrtek 10. prosince 2015

My Dishes 1.6 (měsíc Listopad)

Tak trocha inspirace aneb co jsem si dopřávala za měsíc Listopad. Samosebou nemám fotky všeho, někdy je fakt špatné světlo nebo mám prostě velký hlad :D
Ale snažila jsem se aspoň i nějaké snídaně, ač většinou po ránu nejsou zrovna hezké fotky. Nebo možná někdo řekne, že celkově to nemám bůhvíjak načančané.. Nemám, ale ukazuju to tak, jak to je. Jasně, že by se mi líbilo mít ty krásné fotky, jak všecko nachystané, má své místo, pěkně nakrojené a tak... ALE to bych nesměla být bordelář prvního stupně a taky si to na rovinu přiznejme, na to #sommoclina ... Co už :)

Snad se Vám fotky budou líbit i tak :)
A já se jdu zase vrátit k psaní seminárky a nadávání... Pro vysvětlení, za měsíc a něco budeme mít maturiťák, ale  snaší třídou se na něco domluvit je prostě nemožné. Máme plno skupinek, ale ty se mezi sebou příliš nebaví.. Někteří jsou přece "výš".. No comment, radši. Jenže na plese se dělá tradičně nějaké vystoupení, které my samosebou ještě ani nevymysleli, natožpak abychom něco nacvičovali... Do toho šerpy, stužky, výzdoba.. No, pukne mi hlava, protože kdo to nakonec řeší? Ano, já s kamarádkou.. jsme fakt happy, protože domluvit se s někým je nemožné...
Fuu, ale konec stěžování. Jde se na jídlo!

Ano, takto nějak vypadají zhruba mé večeře. Potřebuju vždy dva talíře, jeden na zeleninu, druhý na zbytek :D Což je v tomto případě šunka od kosti a batáty :)

pondělí 7. prosince 2015

Víkend v Brně

Já vím, co jsem říkala... že už to nebudou samé články do My Diary..
Ale já jsem prostě rebel, takže to poruším :D
Ne, nebojte, mám nachystané i jiné, ale chtěla jsem se podělit o to, co jsem o víkendu dělala. Jak jsem si dopřála trochu odpočinku, snažila se nachytat Vánoční náladu, užila si čas s rodinkou... :)

Už nějakou dobu jsme s mamkou plánovaly, že si tento víkend do Brna zajedeme - navštívíme sestru, pobydeme spolu, obejdeme trhy, třeba nakoupíme nějaké vánoční dárky. Taky mi to mělo být jakousi odměnou za to, jak jsem se poslední víkendy jen drtila ajnu. A musím se přiznat, že to byla příjemná změna.. nesedět u učebnic celé dny! :)
Vyjely jsme v sobotu ráno vlakem, až jsme se divily, kolik lidí jelo. Asi se všichni chtěli podívat na trhy a taky to nákupní šílenství už začíná s lidmi pěkně cloumat.
V Brně jsme se setkaly se sestrou a švagrem a společně vyrazili na trhy na Zelňáku. Lidí tam bylo samozřejmě mraky, davy se mísily s vůní punče, klobás, sýrů, dřeva, skořice. Člověk by řekl, že tam chytne vánoční náladu hned, ale abych byla upřímná, spíš mě popadla nechuť k všem těm lidem, co mi bodali lokty do zad a břicha a po půl hodině jsem toho měla tak akorát. Ne, vážně, ale jak mám obdivovat krásnou práci různých řezbářů a umělců, když mi někdo neustále stojí ve výhledu, křičí přese mě nebo mi šlape na nohy?


Ale abych si neustále jen nestěžovala, okolí bylo krásně nazdobené, udělaný betlém, hrály koledy. Jako ono to tu atmosféru mělo, jen já jsem letos jak spadlá z višně.


A proto jsem byla happy jak dva grepy když jsme se posunuli k ReBiu. No to víte, blížil se čas oběda, a to bych nebyla já, kdyby mi už nějaký čas pěkně nekručelo v břiše :)
Přišli jsme tam zavčas, ještě tam nebylo moc lidí, takže jsme si vybrali stůl a jídlo a s chutí se do něj pustili. Každý si tam něco našel, mamka se sestrou i dezert, já si nabrala fakt velkou porci, takže jsem pak jen spokojeně odfukovala.
Taky jsem si dala pořádnou dobrotu - robi řízky, šťouchané brambory s cibulkou a rajčatový salát :)


S plnými žaludky jsme se vydali dál směrem ke Svoboďáku. Po cestě jsme obešli pár obchodů. Blíží se mi totiž ples a nemám žádné boty. Jenže...s mou žirafí výškou je jeden velký problém. Sehnat nějaké normální plesové boty bez podpatku je nadlidský úkol.
A já bych je tak ráda nosila! To je na tom to nejhorší.

Takže po pár zklamání a zanadávání na to, že nemám o 10 cm méně jsme se vrhli do dalšího víru lidí, koled a rozlitých punčů.
Na Svoboďáku byly trhy ještě větší, více stánků. Líbila se mi taková zvonička, kam jdete a něco si přejete a potom zazvoníte na zvon. Ano, vystála jsem si řadu s těmi dětmi jen abych si mohla zazvonit a něco si přát. Ano, letos v létě mi bylo 18. No a co :)
A aby se má dětskost neprojevila jen v přání, místo abych lítala od stánku ke stánku, já lítala od živých zvířátek k těm dřevěným!









Chvíli jsme ještě proplouvali davem, ale po čase nás to už příliš nebavilo, a tak jsme se rozhodli jet k sestře. Tam jsme se radostně vyvalili a užívali si vlastního prostoru, jen tak si povídali, zpívali karaoke a švagr nám pak připravil naprosto luxusní večeři.
Grilovaná kuřecí křidýlka s brambory :) Nevím, v čem je nakládá, ale jsou fakt dokonalá!!! Pěkně jsem se nacpala a pak jsme se dívali na Mimoně.. Filmy mě většinou moc neberou. Ale ty animované se mi líbí vždycky.. čím to :D
Strašně nekvalitní fotka, omlouvám se ..

Další den jsme si už jen tak povídali, dali si společný oběd a já s mamkou jsme zase vyrazily. Ještě jsme skočily na trhy koupit taťkovi mikulášskou nadílku - v podobě klobásy a kusu slaniny :D - oblezli pár obchodů s hadry - něco na ty Vánoce dostat musím - a zapadly do pěkně vyhřátého vlaku.
Tam jsem si víceméně jen četla a poslouchala u toho hudbu :)



Víkend samozřejmě uplynul mávnutím proutku a zase byla neděle večer a já musela myslet na nadcházející pondělí.
Ale bylo to fajn uvolnění, nebýt doma, neřešit angličtinu ani nic jiného do školy, prostě jen tak vypnout. Bohužel jsem žádnou extra vánoční náladu nedostala, ale nějak se tím netrápím. Už to kouzlo Vánoc stejně neprožívám tak jako malá, letos to navíc bude hodně zvláštní. Sestra poprvé na Štědrý den doma nebude, taťka bude mít noční... Bude to zase jiné. Ale tím netvrdím, že horší. 
Jen si prostě myslím, že je důležité, že se nakonec sejdeme, a to je to krásné. Třeba příští rok, až bude mít sestra prcka, zase to bude víc o stromečku a výzdobě, cukroví a koledách. S takovým tím dětským kouzlem Vánoc.. :)

Co vy? Taky jste byli někde na trzích? Sháníte dárky a šílíte nebo jste zatím "v klidu" jako já? :)

středa 2. prosince 2015

A je to za mnou...

Cože? Ona se ozývá? A zase do My diary?
Ano, ano, světe div se, zase jsem tady... Já vím, že poslední dobou příliš nepřispívám, ale opravdu to chci teď změnit. A to ne jen pro to, že se blíží Vánoce a dáváme si předsevzetí a kdesi cosi.
Ve skutečnosti to má i docela hlubší význam.
Tak nějak si čím dál tím víc uvědomuji, že mi to chybí.
A tím nemyslím jen blogování a postování fotek na Instagramu a celý internetový svět.. Ale psaní samo o sobě. Dříve jsem už nezvládala zavírat šuplíky, jak byly přeplněné mými myšlenkami, příběhy, povídkami.. A teď? Jako by se kreativita a nápady vypařily a přišla tvůrčí krize.

Ale chci to změnit! :) A začnu s tím právě teď a tady.
Slibuji, že pak přijdu na více příspěvků do jiných rubrik než je jen My diary. Ale dnes se potřebuji vypsat z toho, pro co jsem poslední dobou nejvíce žila.
A to byla zkouška First nebo FCE chcete-li...

Angličtinu jsem měla vždy ráda, ale nikdy jsem se nechystala na tuto zkoušku jít. Když jsem šla na náš gympl, věděla jsem, že se tam přípravný seminář otevírá, ale prostě mě ani ve snu nenapadlo, že bych tam jednou seděla zrovna já.
Ale stalo se.
Začali jsme loni v září, projeli učebnici, kdejaké poslechy. Mezitím spousta lidí odešla a já chvílemi taky přemýšlela, protože přece k samotné zkoušce nepůjdu, jen si tak zlepšuji své skills..
A tak tomu bylo až do letošního září. Začal writing course a upřímně mi to moc nešlo - a to mě docela vyděsilo a překvapilo, v češtině jsem s tím nikdy neměla sebemenší problém, slohovky jsem vždy vysypala z rukávu, odmalička jsem psala kdejaké příběhy, knížky, prostě... jsem snad vždy psala. Neříkám, že jsem kdoví jaký spisovatel, ale prostě jsem si myslela, že to umím.
Ale o to nejde..
Nakonec jsem se rozhodla, 4 dny před posledním možným termínem k podání přihlášky.
A od té doby nastal kolotoč angličtiny, angličtiny a...jo, angličtiny.


Jasně, že jsme měli normální hodiny i ve škole a nadále pokračoval náš "seminář", ale nakonec se tomu věnuje času mnohem víc. Je to hodně o domácí přípravě, poctivosti. Najednou zjistíte, kolik toho vlastně ještě nevíte (ikdyž se dnes říká, že anglicky umí každý), v kolika věcech si nejste jistí..
Opravdu každé odpoledne a večer jsem nad tím seděla, ať to byla různá cvičení, poslechy, videa, filmy.. Zprvu mě to otravovalo, nechtělo se mi, byla jsem rychle unavená a měla jsem pocit, že mé úsilí se vůbec neprojevuje na výsledcích.
O to víc mě překvapilo, že ke konci jsem měla až nostalgické nálady, že už za týden tomu tak nebude, že budu sedět v pokoji, kousat tužku a nebudu mít co dělat!


Ale konec žvatlání o přípravách. Vrhněme se rovnou na samotnou zkoušku.
První nám rozepsali termíny na Speaking - 1.část. Měli jsme to štěstí, že všichni z naší skupiny měli vypsaný termín na stejný den, do stejné budovy, takže jsme na vlak nasedli společně a celou dobu se mohli podporovat.
Jeli jsme do Olomouce, města, které má jako nejbližší britské centrum. Samozřejmě jsme slyšeli spousty hrůzných příběhů, jak tam někteří dojeli pozdě kvůli Českým drahám nebo sebevrahům skákajícím pod vlak, a protože když přijedete pozdě, nic vás neomluví a automaticky máte smůlu, radši jsme vyjeli o dost dřív. Takže jsme tam pak byli sice asi o dvě hodiny dřív, ale stresovat se tam nebo doma, to už je jedno.
Musím se přiznat, že jsem se celý čtvrtek večer a pátek dopoledne šprtala, hledala slovíčka, projížděla témata, mluvila a mluvila. Aaaa? Samosebou jsem z toho použila úplné minimum. Protože jsem to neměla zajeté, užité.
Celý den mi tlouklo srdce, moc jsem toho nenaspala, byla jsem střídavě úplně v pohodě a střídavě se třásla a myslela na to nejhorší.
A pak jsem tam najednou seděla a mluvila. A mluvila a mluvila... A zase vyšla ven. A přežila to.
Zvláštní je, že jakmile jsem ven vyšla, jako by mi vypadlo vše, co jsem říkala. Nebo jinak, spíš způsob, jak jsem to řekla. Jasně, super, ani jednou jsem se nezasekla, ale jestli jsem užívala správné vazby, slova, výslovnost.. to vůbec nevím. Jediné, co mi znělo hlavou bylo: eeeeeeeeeeeeeee!


A včera se psaly zbylé části. Opět jsme jeli do Olomouce a vzhledem k tomu, že zkouška začínala už v 9 ráno, asi si dovedete představit, že jsme vyjížděli fakt brzo.
A jakmile jsme tam dojeli, byli jsme poněkud zaskočeni. U nás ve městě bylo totiž docela hezky, ale v Olomouci byla úplná vichřice. Pršelo a strašně foukalo, černá mračna, prostě armagedon! No, to ne, ale docela hnus v tom jít.
Ale vše dobře dopadlo, na místo jsme dorazili a...mohlo se začít. Spousta pravidel, co nesmíme dělat, bla bla. A rozdali se první papíry, Reading and Use of English. Této části jsem se bála asi nejvíce, protože schytat blbé články, u kterých se nedá soustředit, jaké blbosti čtete, nebo gramatika, kde si nejste jistí.. prostě.. Fuj hned na začátek. O to lepší pro mě bylo, že jsem zvládla vše přečíst a relativně jsem i porozuměla textům, stejně tak gramatika se nezdála tak hrozná. Neříkám, že jsem si všude byla jistá, ale ulevilo se mi, že mohlo být mnohem hůř.
Asi desetiminutová pauza a Writing. Z toho jsem taky měla trochu bobky, ale nakonec se to dalo. Povinná essay měla téma, jestli by se všichni měli učit hrát na hudební nástroj a dále byl na výběr mezi recenzí, článkem a informal emailem. Nakonec jsem si vybrala recenzi, sice kadeřnictví, což jsem fakt ještě nikdy nepsala, ale.. tak nějak se u těch recenzí asi nejvíce cítím. Takže jsem něco seškrábala a byla jsem ráda, že nastala hodinová pauza a já se mohla konečně najíst :D


Posilněná obídkem (samozřejmě v krabičcce) jsem se vrhla vstříc poslední části, Listeningu. Už jsem byla dost unavená, ale nechat si to zkazit zrovna na něčem, kde je vše relativně jasné, jsem fakt nechtěla. Tak jsem s vypětím posledních sil zabrala a soustředila se dalších 40 minut.
A pak.. byl konec! Konec všemu tomu učení, připravování. Najednou jsem měla tuto ohromnou zkušenost, zážitek, za sebou...
Jak nás nabádala paní učitelka, hezky jsme si vzali tužky (ano, nesmí se to :D ), protože kdyby nic, aspoň máme tužky, které by měly hodnotu čtyř a půl tisíc.. Super, ne? :D


Abych tak nějak ještě shrnula své dojmy a pocity.
Jestli máte rádi angličtinu a jde vám, určitě do toho jděte a tuto zkoušku si udělejte. Ano, není nejlevnější ALE pokud ji zvládnete, máte certifikát na celý život. Spousta vysokých škol vás uvolní z angličtin, je to velké plus při hledání zaměstnání, pokud chcete cestovat.
Taky je to super průprava k tomu, jak se jednou budete učit na jiné zkoušky. Zlepšíte si jazyk. Spoustu se toho naučíte. A třeba si jako já fakt uvědomíte, jak je angličtina nádherná a že je všeobecně využitelná.
Stálo mě to spoustu sil a stresu, ale... Stálo to za to. Výsledky budu sice vědět až 20. ledna, ale.. snažím se ani nemyslet na to, že bych to nedala.

A teď ještě nějaké jiné radůstky z posledních dní :) Protože ač nechytám žádnou vánoční náladu, jsem jakási rozveselená, tak snad mi to vydrží :)

Objednávka z Grizly.cz :) Protein čokoláda-ořech, flavdrops (čokoláda - docházela, mocha - novinka, za mě palec hore!!), čokoládová cookie, sušený banán (paráda do tvarohu a kaší) a máslíčko..

...máslíčko od šufánku, naprostý luxus, nebevhube, zaludekjakovperince a tak dále! Nejde jinak, než vychválit do nebes!!

A na závěr nějaké to selfie.. #messyhairdontcare aneb love your life and always smile! :)


Snad se Vám článek líbil (pokud jste jej zvládli přečíst celý) a já věřím, že se teď budeme zase potkávat častěji! :)

Follow me INSTAGRAM :)