pondělí 28. září 2015

Praha

Ahoj, ahoj, AHOJ! :)
Včera jsem se vrátila ze školní exkurze z Prahy, a tak hned přináším článek! :)
Jasně, pro některé to as ienbude bůh ví co a sama uznávám, že se nejedná o nějaké velké cestování, ale pravda je taková, že jsem v našem hlavním městě nebyla asi 6 let a moc jsem se na památky a všechno okolo těšila! Takže jsem po Praze lítala s mobilem v ruce a všechno fotila horší než turista fakt..
Chtěla bych Vám náš školní výlet ale přece jen trochu přiblížit, protože jsem s výsledkem upřímně víc než spokojená, a to i přesto, že v naší třídě rozhodně nevládnou zrovna dobré vztahy..


Vyjeli jsme ve čtvrtek poměrně brzy ráno, od nás z Moravy se jede pěkných pár hodin, tak abychom stihli i nějaký odpolední program. Cesta utekla docela rychle, Regio Jetem je vždy milé cestovat. Po příjezdu jsme chvíli bloudili, ale nakonec jsme se zvládli ubytovat v našem hotelu, který se nacházel v Praze 8 - Kobylisy.
Na nějaké větší vybalování nebyl čas, hned jsme jeli do centra, kde jsme prošli Václavským náměstím na Staroměstké. Asi nemusím dodávat, že všude byla obrovská spousta turistů natlačených jeden na druhém.






První jsme si prohlédli Betlémskou kapli a poté jsme absolvovali i výšlap na Staroměstkou radnici, ze které je opravdu nádherný výhled na celou Prahu. A protože jsem přesně ten typ člověka, kterrý tyto výhledy miluje, byla jsem ve svém živlu ikdyž závěrné točité schody mi zrovna dobře nedělali.. 
Chvíli jsme měli rozchod. Kamarádky chtěly do Pařížské, kouknout se na ty šílené ceny, ale nevydržela jsem s nimi obcházet všechny ty známé návrhářské obchody, takže jsem se po chvíli vytratila a zkoumala uličky okolo na vlastní pěst.



A vyplatilo se, protože se mi podařilo vyfotit moc hezkou fotku! Teda, já jsem na ni aspoň hrdá, moc se mi líbí :)

Pěkná, žeee? :D :)


A taky jsem narazila na obchod se zdravou výživou, takže jsem se pěkně zabavila. Na další den nakoupila svačinku a byla spokojená jak blecha v kožichu!




 Společně jsme se poté vydali zpět do hotelu, protože nás večer čekalo divadlo. Takže jsme se na pokojích všichni převlékli do něčeho trochu slušnějšího a vyrazilo se do divadla v Dlouhé na divadelní představení Oněgin byl rusák, motivované knihou Ireny Douskové.
Musím se přiznat, že jsem byla po celém dni strašně utahaná a fakt, že to trvalo asi 3 hodiny mi příliš nepomohlo, spíš naopak. Jako ano, líbilo se mi to, bylo to pěkně pojaté, prokládané písněmi. Ale většině spolužáků se to nelíbilo z toho důvodu, že to nepochopili. Já jsem patřila mezi těch pár, co to četli, takže jsme to měli značně jednodušší. Problém je, že kdybych to nečetla, tak opravdu nevím. A to podle mě není tak úplně dobře.




Do postelí jsme se tudíž dostali docela pozdě a hned ráno nás čekal další progam. Samozřejmě až po snídani, která byla přímo králvoská. Výběr ze sladkého i slaného, kupa ovoce i zeleniny, saláty, pečivo, cereálie, jogurty, vejce, sýry, salámy, koláče,... Prostě nádhera! Takže jsem si každý den pěkně naskládala na talíř co se do mě vlezlo, ale abych byla upřímná, nějak jsem se do těch nezdravých věcí až tak nehrnula. Nebyla chuť...
Dopoledním programem byl Pražský hrad. 


Dovolím si tvrdit, že nesnáším lidi. Respektive turisty.
Vyhnout se je neuvěřitelně těžké, obzvlášť v místech malého prostoru. Člověk by očekával nějakou domluvu, třeba že první se vyjde ven a poté druhá skupina teprve vleze dovnitř, ale bohužel, to asi nikdo nechápe.




V Praze jsem byla několikrát, ale právě kvůli obrovskému množství lidí jsme s našima většinou nebyli uvnitř těch památek. Takže takový Chrám sv.Víta jsem viděla prvně v celé své kráse. A i paní průvodkyně mluvila moc hezky a srozumitelně, takže to pro nás bylo přínosné a zajímavé.


Zbyl nějaký čas na procházku zámeckými zahradami, kde se fotily nevěsty a odkud byl opět krásný výhled na město.


Pokračovali jsme do Zlaté uličky. Ta by mohla být opravdu nádherná, nebo respektive je, ale já byla strašně otrávená z všech těch tlačících se lidí, že jsem se nemohla pořádně soustředit.





Dále jsme pokračovali městem na Karlův most, k Lennonově zdi, Kampu a dále kam kdo chtěl. Což bylo většinou jídlo, protože po takovém putování člověku pěkně vyhládne.



 S kamarádkama nám chvíli trvalo najít vhodnou restauraci, která by nebyla příliš drahá, ale nakonec jsme ji našli. V italském duchu, což mě naprosto vyhovuje :) Dala jsem si gnocchi s rajčatovo-mozzarelovou omáčkou a parmezánem a byla to lahůdka!

 Ten večer, což se dost divím, se naše třída dokonce domluvila a šlo se ven. Popojíždět metrem Prahou s flaškama a nalitýma lidma je dost sranda. Navíc s alkoholem v krvi se nějak lépe komunikuje. 
Já teda nepila..K alkoholu mám od určité doby averzi. Ostatní se dost divili, že nepiju.. Strašně divné v dnešní době..Ale já se umím bavit prostě i bez něj. Jediné mé "zhřešení" byla cigareta... 
Každopádně, radši nebudu popisovat, co všechno se dělo a nedělo. Určitě si to tak nějak umíte představit. Ač je pravda, že některé věci zůstanou utajené i těm, co se jim vlastně staly. Aneb není nad ranní okna :D

Sobota byla tudíž poměrně náročná. Půl třídy s kocovinou, druhá půlka totálně unavená. Paní v Národním divadle z nás asi mla ohrmonou radost. Ale jen co je pravda, sama byla tak nudná, že mě úplně dorazila a celý den už jsem nebyla schopná se pořádně probudit. Nezachránil mě ani tančící dům, ani muzeum heydrichiády. 
Počasí bylo v ten den nejchladnější a i díky té noci jsem chytla rýmu a kašel. Když učitelka viděla, jak jsme mimo, dokonce jsme dostali celé odpoledne volno.
S kamarádkama jsme se vydaly na oběd a potom do Palladia, ale byly jsme tak unavené, že jsme se stejně poměrně brzy vrátily na pokoj a už si jen povídaly.

Tentokrát tortelliny se smetanovou omáčkou a kuřecími kousky
 
Neděle už byla pro mnohé z nás lepší. Na programu bylo židovské město.
Prohlídky synagog byly poměrně zajímavé, dozvědět se něco o židech také, jak probíhají jejich bohoslužby a život. Kluci museli mít na hlavách jarmulky a holky si je taky mohly vzít na památku a to bych nebyla já, kdybych si ji nevzala, že.. 





A závěr naší exkurze proběhl na Vyšehradě, kde jsme si prohlédli areál i hroby slavných osobností. Výhled na Prahu zase z jiné strany...




Jak už jsem zmiňovala, "výlet" hodnotím kladně. Neříkám, že mě vše bavilo, to vůbec, mnohdy to bylo náročné, celé dny na nohou s batohem na zádech, jsem rozlámaná pěkně. Vrátili jsme se okolo 20 hodin večer a to měla kamarádka ještě potom oslavu 20tin, na kterou jsem šla. Chuť vidět po dlouhé době kamarády byla silnější než únava, ačkoliv ta nade mnou stejně nakonec vyhrála.
Jako třída je mi jasné, že se nespojíme. Těžko na poslední rok. Ale i tak si myslím, že když je potřeba, tak se dohromady dáme. A že to teď na poslední rok potřeba bude. Před námi je ples, výběr stuh, šerp, triček, vymýšlení nástupů, tabla, vánočního koncertu... Prostě je toho strašná spousta a upřímně nevím, kde mám na vše brát čas a ještě cvičit a učit se. Přiznávám se, zatím na učení kašlu a jen cvičím :D Do toho výběr vysoké školy nebo prostě celkově jak dále naložit se svou budoucností a životem.
Až mě děsí, kolik toho teď na bedrech vlastně nesu. Co všechno musím rozhodnout.
Ale věřím a chci věřit, že to zvládnu.

středa 23. září 2015

Smutná a veselá

Mám takový pocit, že články se štítkem #mydiary jsou poslední dobou nejvíce frekvetované. Čím to?
Asi tím, že si tak nějak procházím spoustou věcí a někde se vypsat musím. Jasně, píšu si i na papír a kde tu, čmárám po sešitech, případně i po stole.. Ale blog je blog a tak nějak je mi asi nejmilejší terapií.

Proč smutná a veselá?
Protože se v poslední dobou dějí věci, ve kterých se vůbec nevyznám a nálada se mi mění rychlostí světla. V jednu chvíli se usmívám, snažím se dobýt pozitivní energií a vzápětí jsem melancholická, nic mě nebaví, do ničeho se nedokopu a slzy mám na krajíčku.
Čím dál tím více si uvědomuji, že ve škole je toho na mě moc. Ani tak ne kvůli učení (to mám pořád pocit, že nic nedělám.. alá styl všechno na poslední chvíli), ale kvůli tlaku. Jak asi víte, jsem v maturitním ročníku a upřímně mi vůbec nedělá dobře, když se mě všichni okolo ptají, kam se chystám potom, co chci dělat, které město, která výška.. A já si chci jen rvát vlasy a křičet "Nechte mě být"..  #smutná


Po měsíci jsem se konečně dočkala dárku k 18tinám! Přála jsem si foťák, nějaký ten lepší, abych mohla na blog přece jen přiávat kvalitnější fotky a protože mě focení docela baví :) Že dostanu zrcadlovku jsem opravdu nečekala, moc mě to potěšilo a úplně vyrazilo dech! Je mi jasné, že teď strávím spoustu času nad tím, jak se s ním vlastně zachází a aby ty fotky za něco stály. Ale těším se na to! #veselá
Nikonku vítej doma!!! 





Hastag #smutná  taky dostane mé zdraví. A to nemyslím jen to fyzické. Ne že bych měla angínu nebo chřipku, to ne, ale vzhledem k bývalé PPP se mě stále drží určité zdravotní pozůstatky, které se musí pořád řešit a to i když jsem už na své původní váze (Jupijej!). A jak se to tak všechno motá dohromady, trpí tím i moje psychika..

Další menší radostí jsou nové botičky :) Koupila jsem si je, protože mi zaprvé staré botasky odešly (do věčných lovišť) a protože zítra jedeme se školou do Prahy na exkurzi :) #veselá
 A k tomu patří samozřejmě nějaké cestovní dobrůtky #veselá :) Na druhou stranu to znamená 4 dny bez cvičení #smutná.. Ale tak tělo si taky potřebuje někdy odpočinout a já ten odpočinek v létě vlastně vůbec neměla. Jsem zvědavá jaké to bude, těším se na Prahu, dlouho jsem tam nebyla :) Těšte se na článek s fotkama! :)



Jak vy si budete užívat prodlouženého víkendu? :) Počasí snad vyjde, takže by to mělo jít ještě někde v přírodě. 
No nic, asi přestanu tlachat a pomalu se začnu balit.. 
Jen poslední otázka do rinku. Taky to tak máte, že máte někdy "houpačkové" období? Jednou nahoře, jednou dole? A mění se to po velmi malých úsecích...?

neděle 20. září 2015

"Trend" jménem fitness?

Článek, který chci napsat už delší dobu, ale stále jsem se k němu nějak nemohla dokopat. A přitom je to věc, která mě dost..trápí? Ano, asi tak bych to vyjádřila.
Jak asi víte, k fitness a zdravému životnímu stylu jsem si našla cestu tak zhruba rok zpátky. Ale ne proto, že by mě "tlačilo" okolí, ale proto, že jsem si k tomu našla cestu sama. Zdravotní problémy, a stejně tak psycické, mi ukázaly, že se jedná o cestu, která mi vyhovuje, která mi má hodně co nabídnout. Ve které jsem se prostě a jednoduše našla.
A to je jedním z důvodů, proč mě mrzí, co se děje teď.


Víte, na jednu stranu bychom asi měli být rádi, že se svět mění, a že se snaží měnit k tomu "lepšímu". Najednou se začaly propagovat zdravé potraviny a řady v McDonaldu se krátí. Juch, jupijej, hurá..
ALE! Jaká je skutečnost? 
Vídám ji okolo sebe denně. Ano, v podobě mých spolužaček a i spolužáků, tohoto novodobého "trendu" je plný facebook, instagram a já nevím jaké všechny sociální sítě. A taky to jde hodně vidět v posilovně. 
Protože podle tohoto "trendu" se chodí cvičit asi tím stylem, že pět minut kráčím na rotopedu, unaveně si sednu na zem a sleduji, jak ostatní makají. Jo a na závěr si znechuceně vezmu do ruky mobil a napíšu nějaký geniální status na fejsbůček, protože když jsem v posilce, tak jsem hustá... a nafrněná, egoistická..


A co je mi snad úplně nejvíc proti srsti .. "Heej, dneska musíme jít makat, o víkendu jsem sežrala kousek dortu." nebo "V pátek je ta super akce, dneska jdem do fitka, ať se narvu do těch džín, jasný?"
Výborně, gratuluji, tleskám..!
Vítejte ve světě mých vrstevníků. Víkend co víkend, každý pátek a sobota strávená po akcích, bůh ví, pod  kterými stoly se válely a jestli měly vůbec něco na sobě. A pak máme týden na to, se dát zase trochu do pořádku.. aby jsme to následující volné dny opět rozjely!
S prominutím, zvedá se mi kufr.

Protože na světě jsou do prčit lidé, kteří do té posilovny chodí s tím, že si jdou zacvičit, udělat něco pro své tělo.
Protože jsou lidé, kteří chodí běhat proto, že je to baví.
Kteří chodí tancovat, aby se zlepšovaly.
Kteří dělají jógu, aby protáhly svá těla a každý den, krůček po krůšku zvládaly víc.
Protože prostě jsou lidi, kterým na tom záleží a nedělají to jen proto, že MUSÍ!






Nevím, jestli jsem se vyjádiřla přesně jak jsem chtěla, ale..
..kéž by se lidi víc zamysleli, jestli cvičí proto, že musí nebo proto, že je to baví.
Jasně, beru to, každý se někdy vyfotí v posilovně nebo fotí progress fotky. Neberu to jako nic zlého, sama to dělám. ALE nechodím tam jen kvůli tomu. Upřímně, přijdu, schovám telefon do skříňky a vytáhnu jej až když odcházím. Proč? No protože ho přeci u sebe nepotřebuji! K čemu, ve zvedání činek mi nepomůže, akorát by mě rozptyloval anebo, jak se znám, bych jej tam někde nechala ležet.
Nelíbí se mi, že lidé míchají fitness dohromady s alkoholem a párty.. Každý někdy ulítne, ok, ale.. když se chci věnovat tomuto směru, jdu do toho se vším všudy, ne? Nepotřebuji každý víkend trávit nad záchodovou mísou a přemýšlet, co všechno jsem vlastně do sebe narval.

Každý se k tomu může dopracovat a kéž by to tak bylo. Ale obávám se, že za 2 měsíce nám fitness "trend" vystřídá jiná věc a nejdnou se ze všech těch fejsbukových a instagramových "fitnesaček" stanou pro změnu kadeřnice nebo letušky nebo bůh ví co bude dalším trendem. 
Asi bych se měl radovat, zase nám prořídnou řady a fakt se budu moct setkávat jen s lidmi stejného přesvědčení. Ale prostě nesouhlasím s tím, co z fitness a zdravého životního stylu dělají. Jedno velké komerční hnutí. A pak babo raď, jak na tom kdo skutečně je.

Je to o zamyšlení se sami nad sebou, jak to VY berete. Jestli se sportu věnujete z donucení sociálních sítí či okolí, nebo z vlastního přesvědčení. Jestli posloucháte, kam Vás srdce táhne.

Jak tuto problematiku vnímáte vy? Všímáte si stejných lidí? Cvičíte a jíte zdravě  pro své zdraví a vnitřní dobrý pocit?




čtvrtek 17. září 2015

Recept: Jablečno-banánový koláč bez tuku

Zdravím!
Dnes opět s receptem ano nějak jsem se rozjela a tentokrát na výbornou, zdravou dobrotu. Navíc se asi bude dost líbit těm, kteří nechtějí přijímat tuk a cukr, protože ani jedno se v tomto koláči nenachází! Ano, čtete dobře, vymyslela jsem dokonalý dezert! :) Ano JÁ... plácám se po ramínku
A přitom když si přečtete z čeho je udělaný, zjistíte, že to není nic světoborného, naopak ingredience, které většinou máme doma :) Já si jej upekla v sobotu v rámci refeedu - proto snížené tuky a naopak více složitých sacharidů, ať tělo nabere sílu a energii.
Ale přestanu s kecáním a jdeme na to! :)


neděle 13. září 2015

Dlouho jsem přemýšlela, jak dnešní článek začít a taky, jak jej vůbec pojmenovat.
Abych pravdu řekla, víkend zase uplynul jak voda, ani jsem se nestačila nadechnout a rozhlédnout, a máme zase neděli večer.
Upřímně, víkend proběhl tak nějak zvláštně.. Páteční večer jsem se opět rozčilovala nad notebookem, který opět (!!!) vypovídá službu.. Normálně se z té techniky podělám. V takových chvílích si člověk uvědomuje, jak je to všechno vratké, nic nemá výdrž... a že fakt nerozumím technice! Takže jsem se se švagrem to snažila přes Viber vyřešit, no moc se nám to nedařilo.. Ok, co už..

V sobotu jsem se rozhodla si dát šanci a podívat se po internetu po vysokých školách, oborech, fakultách, co by mě zajímaly...
Asi není nutné říkat, že jsem se akorát rozčílila. A chtěla nakopnout i počítač..
Jediné, co mě uklidňovalo, byl neustálý příjem jídla.. Protože jsem si v rámci rest day udělala i refeed. Takže do mě padaly sacharidy ve velkém. Muhehe :3 Nebojte, bude článek!!


 A dostáváme se k mé nové lásce - posilovně :)
Ano, jsem tam denně, tedy až na odpočinkové dny..a to jsem tam aspoň v myšlenkách.. No, ok, zní to až úchylně..ale fakt jsem si to tam oblíbila :)
A samosebou mám už několik poznatků.. Ok, víc než dost..
Třeba, že tam chodí poměrně dost kluků, co asi neví, že se dá posilovat i něco jiného než ruce, ramena nebo prsa.. Ale na co to vědět, však je stylové a sexy, mít obrovské ruce, žádné nožičky a pivas..
Nebo že tam chodí holky dělat kariréru jen na kardio strojích.
Taky tam poměrně často vidívám maníky, co jen tak sedí a pozorují vás, jak se máčíte ve vlastní šťávě. Sami jednou zvednou čínku, pak se jdou napít, projedou facebook..a pak celí zmožení odejdou.
Pravda je, že se v posilovně taky dozvíte hodně zajímavých věcí o lidech okolo. Co jí, drby z práce popřípadě i z milostného života.. Díky, to jsem vše potřebovala vědět...
JO a v šatně je moc hezké zrcadlo.. ve kterém se moc hezky fotí selfie.. Ano, teď už víme, proč není článek My Dishes... mobil přeplácaný selfíčky! A pak že jsi jiná... haha!


Napravo: Děsného účesu si nevšímejte.. To víte, zpocené kudrnaté vlasy neudělají nic pěkného.. 
Nalevo: Skvělá knížky, objednávat můžete třeba zde :) A doporučuji, moc se mi líbila.. Ačkoli mě trochu rozfilosovala, a to nikdy není dobře :D 
 
Ok, vím, že dnešní článek nemá pořádně hlavu ani patu, ale chtěla jsem vás pozdravit a něco tu zanechat.. :) Nevím, jak to bude přes týden, ale chtěla bych přidat můj názor a zkušenost s refeed dnem, taky mám další recept na výborný koláč, co jsem včera pekla :) A taky bych chtěla někdy pokračovat v My Story, co vám stále dlužím 3.díl.. A jéje! Mám co dělat! K tomu škola, referáty.. juhů! 
No nic! :D Zvládnout se to musí... 
Joo a ještě jsem Vám chtěla napsat, co asi zkusím. Četla jsem o tom u Lucinky na blogu, jedná se o "zelené" produkty z tohoto eshopu! Určitě na to mrkněte... a já taky třeba seškrábu nějaký článek :D 
 A už končím! :D
Mějte se moc hezky, začněte nový pracovní/školní týden s úsměvem na rtech... A na závěr jedno takové motivační video, co mi dneska úplně zvedlo náladu... a dodalo mi síly, chuť jít dál, bojovat, pokračovat. Vždyť to znáte.. ! :)


 

čtvrtek 10. září 2015

Recept: Domácí zapékané müsli

Ahoj!
Dnes přicházím s receptem.
Víte, jsem ten typ člověk, co úplně miluje takové ty křupavé slaďoučké müsli, plné oříšků, co tak krásně nasáknou mlékem nebo jogurtem. Pro mě se jedná o úplně labužnickou snídani, byť na ní není nic speciálního.
Naopak, kupované müsli bývá plné cukrů a nezdravých tuků. Když čte člověk jejich složení, aby si radši předem sedl, kdyby to s ním mělo seknout. A proto jsem se rozhodla si udělat své vlastní, tak, abych věděla, co do něj dávám, přesné poměry, prostě si jej přizpůsobit sama sobě :)
A protože jsem holka šikovná (tedy jen někdy a v těchto výjimečných případech se přeci musím pochválit! :D ) a výsledek se povedl, přetlumočím vám zde můj receptík :)
Budu ráda, když vyzkoušíte a napíšete mi potom, jak vám chutnalo :)



úterý 8. září 2015

Testuji (4)






Jak jsem slíbila, tak činím? Že by?? 
Aneb ano opravdu, opět se hlásím s článkem! Nevídané, neslýchané! Ne, nepůjde o žádná moudra, jen Vám ukáži, co nového jsem ochutnala a jestli dávám palec hore ! :) A mám spousty dalších nápadů, aneb prokrastinace může začít a jsem blogu zase otevřená! 
Jen jsem si povšimla, že přes prázdniny, když jsem tu nebyla, tak trochu klesla návštěvnost, ale to nevadí, dělám to i pro sebe, takže to tu znovu rozjedeme! :)


Opět začínáme tyčinkou a opět proteinovkou od Nutrend :) Tentokrát příchuť jahodový cheesecake. Vzala jsem si ji proto, že jsem na ni slyšela/četla největší ódy.
A můj názor? Upřímně, ano, byla dobrá, ale že bych byla unešená, to ne. Chuťově super, ale konzistence mě trochu zklamala. Taková moc žvýkavá, nevím, jestli to bylo horkem nebo prostě tím, že taková má být.

V proteinovkách pokračujeme. Tato měla příchuť peanut-caramel.
Přečtěte si to ještě jednou a myslím, že je hned jasné, jaké to bylo. L-U-X-U-S! A to jsem ji jedla úplně roztopenou. Ale to mi vůbec nebránilo abych ji slupla jako malinu, u toho měla od toho všechny prsty i obličej, a ještě vylízala i obal. Fakt, lahůdka! :)

Neptejte se mě, proč ta fotka nejde obrátit, ale prostě nejde. Tak jen lehce nakloňte hlavu no :D
Určitě mnozí z vás znáte tyto rostlinné paštiky, dají se koupit například v Dm okolo 30 kč. Jsou vhodné pro vegetariány a vegany, neobsahují chemická barviva ani konzervanty. Já měla tuhletu s hlívou. Chuťově byla poměrně nevýrazná, ale špatná nebyla :) Určitě jich ochutnám více!


Raw Energy tyčinky jsem viděla všude na instagramu, kolik lidí je papá, a tak jsem musela i já.
Až mě zaskočilo, jak byla sladká! A to tam nejsou vůbec přidané cukry! Příchuť meruňka s kešu mi chutnala, takže určitě vyzkouším další :)

Jedna z veleznámých proteinovek Quest Bar s příchutí čokoláda a arašídové máslo.
Jak to jen říct. Nebyla špatná, chutnala po čokoládě i máslíčku, ale nemůžu říct, že bych z ní skákala radostí. Za tu cenu prostě podle mě neodpovídá celkový dojem.

A na závěr jeden oříškový flapjack. jedná se o poměrně levný z Albertu, stál tuším 16 kč. A není si na co stěžovat, levný, dobré složení, krásně zasytil a dodal energii, prostě paráda :) Samosebou mám ráda i ty od Wholebake, ale tyto jsou cenově rozhodně příznivější :)











sobota 5. září 2015

První týden

Zase se opět jednou hlásím!
Po prvním týdnu...
..ale prvním týdnu čeho? Ve skutečnosti toho bylo poněkud hodně!


Tak asi hodně z nás abolvovalo první týden školy. Takže i já s ním začnu.. A jak to bylo?
No šílené! Od prvního dne, kdy nás tam nechali sedět celé tři úmorné hodiny, aby do nás hustili, jak jsme teď ti nejstarší, nejchytřejší a kolik nás toho v maturitní ročník čeká. Takže ano, jestli nás chtěli totálně vyděsit a zhodit naše sebevědomí někam pod bod mrazu, povedlo se.
S kamarádkou jsme byly ještě zvoleny třídními předsedy! Juch! už se opravdu moc těším, až budu s tou naší třídou ignorantů řešit, jaké chceme trika, šerpy nebo jak to bude s nástupy na ples. Jako jo, na jednu stranu je fajn, že si to budeme alespoň trochu ošéfovat, tak jak my samy chceme, ale na druhou stranu...ve třídě opravdu nemáme dobré vztahy a poslouchat "Jééžíííš, to nee, to je trapné!" a "To dělat nebudu" a podobné se mi taky nechce. V tomto jediném mě utěšuje, že už jen rok! Jen rok a už je nemusím vidět..


Jediné, co mě tak zachraňuje a zachraňovalo celý tento týden, je posilovna!
Ano, odhodlala jsem se, zatla zuby a šla tam! A hlavně, mě to strašně chytlo. Takže jsem tam každý den po škoel radostně běžela znovu, nic nehledíc na to, že mě ješě bolí partie ze dne předtím. Prostě mi to naprosto pomáhá si vyčistit hlavu od běžných věcí, nemusím myslet na školu a na jiné problémy... Odreaguju se, vydám ze sebe všechno a plná endorfinů a namotivovaná se vracím domů. Takže yes, posilka? Za mě palec hore!! :)

Dále je to také první týden, co je má sestra vdaná paní. Nadšeně si to oslavuje a užívá někde na Krétě, zatímco my tady jedeme jak šrouby, hlídáme jí psa a netrpělivě očekáváme, jestli nám něco doveze.


První týdny bývají vždy náročné, je to obvykle počátek něčeho nového nebo, jako v případě školy, navrácení do starých kolejí. A jde tady vidět ten kontrast. Když se jedná o něco, co vás opravdu baví, tak čas letí rychlostí blesku, ani nestačíte mrknout a hodinu a půl (v posilce) máte za sebou. Ale ručičky na hodinách v hodinách matiky aby člověk ručně tlačil. Nevím, co o tom soudit.
Jen že abyvám daná činnost něco dala, tak vás přece musí alespoň trochu bavit, být pro vás záživná, ne? A já nevím, vrátila jsem se po 2 měsících, co jsem byla pryč, zpátky mezi své spolužáky a musím se přiznat, že mi nechyběli ani trochu. Naopak, ještě nezmizela loňská ponorka a averze je snad ještě větší. Jasně, je pár výjimek, potvrzujících pravidlo, ale nevím.
Jsem z toho upřímně taková zmatená a otrávená. Nechce se mi nic dělat, cítím se divně. Nejradši bych to prostě přeskočila, rovnou měla červen a všechno za sebou. Ne že bych se tak bála samotné maturity, zkoušky, ale prostě nechci absolvovat to těžké (ne)domlouvání, všechny ty seminárky a písemky, rozhodování co dál...

Omlouvám se za zvláštně laděný konec článku. Ale s tím pochmurnějším počasím jdou na mě typicky filosofické myšlenky a moc uvažuji. (a taky mám dnes rest day, takže nejsem nadopovaná adrenalinem). Doufám, že Vaše první týdny probíhaly lépe.